CityBee

Tantehorse je český divadelní soubor, jehož činnost je založena na silné fyzické artikulaci vycházející z tance, pantomimy a rozličných divadelních technik. Jejich vysoce originální a vizuálně výrazné inscenace dosáhly výjimečného mezinárodní uznání jako “The best of Contemporary dance 2012” dle deníku The Washington Post nebo “The Herald Angel Award” (The Fringe festival Edinburgh 2013)
Soubor Tantehorse byl založen dvěma mezinárodně uznávanými umělci: Miřenkou Čechovou a Radimem Vizvárym. Oba režiséři, choreografové, umělci a pedagogové jsou známí jako nezávislí a přední odborníci na fyzické divadlo, pantomimu a pohybové divadlo, a to jak v Evropě, tak ve Spojených Státech.

Z počátku skupina navazovala na silnou tradici české moderní pantomimy. Brzy však soubor ovlivnila práce Jana Švankmajera a posunula jej směrem k černému humoru, surrealismu a dekadenci. Začali kombinovat pohybové divadlo s loutkami a animací. Stejným způsobem je ovlivnilo setkání s japonským tanečním umění Butó, jež bylo pro temnou poetiku Tantehorse zcela rozhodující.
Od roku 2010 se soubor posouvá směrem k využití multimédií, výtvarného a tanečního divadla a performance. Zároveň spolupracuje s různými zahraničními umělci. Mezi jeho nejnovější projekty patří také site-specific produkce v průmyslových objektech, starých dolech a továrních halách.

Jedním z nejdůležitějších témat tvorby Tantehorse je IDENTITA a její vyjádření prostřednictvím fyzické paměti s přímým apelem na diváky, jak je možné vidět například v incenacích S/He Is Nancy Joe (2012), Uter Que (2013), FAiTH (2014) a Lessons of Touch (2015). Společně zkoumají nové možnosti a experimentují s fyzickým jazykem. Poslední dobou zvláště v projektech, které se pohybují na pomezí výtvarného divadla, performance, opery, pantomimy a uměleckých instalací.

O inscenacích souboru Tantehorse bylo napsáno:
"Ztělesňují pokladnici fyzicky expresivního divadelního umění", hodnotí Sarah Halzack (Washington Post) produkci Light in the Darkness.
Držitelka Pulitzerovy ceny Sarah Kaufman (The Washington Post) o představení S/He is Nancy Joe napsala: "Nejpůsobivější ze všeho je tělo Čechové, které se proměňuje v bojiště vlastní identity a společenské kritiky... Je zároveň mužská i ženská, dodává si dvou- až troj-rozměrnost, a to vše se odehrává na magickém plátně jejího těla přímo schizofrenní rychlostí. Je to zpráva o univerzální kráse lidského těla – včetně jeho nekonformní šíře."