Víme, proč se taxikářky nebojí jezdit v noci samy

oblíbené články

poznání | 15. 8. 2012

Ačkoliv je u nás v dnešní době počet řidiček téměř srovnatelný s počtem řidičů, tak povolání taxikářky stále není úplně běžné. "Každý den se mě někdo ptá, jestli se nebojím jezdit a jak se bráním proti hulvátským návrhům," říká taxikářka Michaela z Kurýr Taxi. Největší scény prý dělají žárlivé manželky. Pro CityBee prozradila, jaké taktiky a zbraně při brázdění ulic noční Prahy používá.

Napsala Johana Fundová

Co říká vaše rodina a kamarádi na to, že děláte taxikářku? Přece jen většina lidí si myslí, že to pro ženu není zrovna bezpečné zaměstnání.

Rodina s tím samozřejmě moc nesouhlasí, protože se o mě bojí. To je jasné. Proto se s rodinou o svém zaměstnání radši moc nebavím. Když se mě zeptají, co v práci, tak řeknu jen "dobrý". Známí a kamarádi si na moje zaměstnání už celkem zvykli.

Jezdíte častěji v noci, nebo ve dne?

Převážně jezdím v noci. Přes den jen občas.

A co vás vede k tomu jezdit častěji v noci?

Já jsem noční pták. Navíc spousta mých přátel je z mé práce a ti také jezdí v noci. Takže se svým způsobem přes den nudím. Tím, že mám noční život spojený i se svou prací, tak se práce stává mým hobby.

Řízení byl vždy váš koníček?

Ano, vždycky jsem ho měla ráda. Ale přiznám se, že jsem mírně agresivní řidič.

Koho vozíte nejraději? Kdo je váš ideální zákazník?

Všichni jsou ideální. Ale když jezdím přes den, tak lidi samozřejmě nejsou opilí, což je lepší. Tím pádem se chovají slušně. Ale celkově nepotkávám moc prudičů. Takže ani nemám moc strach, že bych narazila na nějakého blbce. To se mi moc nestává. Každopádně omladina je fajn, nejlepší jsou studenti. Od pracujících se zas dozvídáte zajímavé věci o zaměstnání, protože když si povídáte se zákazníky, tak se ptáte, čím se živí.

Nedobírali si vás ze začátku kolegové, že jste žena a děláte tohle zaměstnání?

Je to zvláštní, ale ani ne. Samozřejmě se ptali, proč jsem si vybrala tuhle práce, ale rozhodně si mě nedobírali. Dneska už jezdí tolik žen, a to i u jiných společností, že už to je v téhle době svým způsobem celkem normální. Dnes už ti chlapi vědí, že ženy mohou dělat řemesla, která dřív dělali jen muži. A někdy je ženy dělají třeba i lépe.

Ale předpokládám, že zákazníci bývají překvapení, když je nabere taxikářka.

Ano, ti bývají překvapení skoro vždy. Ať jsou to ženský nebo chlapi, ať je to omladina, zkrátka kdokoliv. Je jedno, jestli sednu do auta přes den nebo večer. Zkrátka každý den se mi stane, že se mě někdo zeptá, jestli se nebojím dělat taxikářku, jestli se mi někdy něco nestalo a jak se bráním proti různým návrhům od mužů. Vždy odpovím, že se to snažím slovně korigovat a že mám své ženské schopnosti a zbraně.

Nejste unavená z toho, že se vás na stejné otázky zákazníci každodenně ptají?

Vždy, když se mě na to někdo zeptá, tak se spíš usmívám, ale samozřejmě vždycky nakonec odpovím. Navíc většina zákazníků začíná svoje otázky i stejným úvodem, a to že už někdy se ženou taxikářkou jeli, ale že to byla opravdu výjimka. Poté následují právě nejrůznější otázky na nepříjemné zážitky. Mně se každopádně nikdy nic nestalo. Ale neslušné narážky od cestujících si rozhodně jen tak líbit nenechám.

A zažila jste tedy ve svém zaměstnání něco nepříjemného? Neříkejte, že vozíte jen klidné zákazníky, zvlášť když jezdíte převážně v noci.

Většinou beru objednávky na odvoz přes dispečink, tak se nebojím toho, že by přišel od pohledu někdo nebezpečný. Navíc mám jistotu, že když vidím, že přichází někdo divný, tak můžu říct, že ho neodvezu, případně ho můžu vysadit i při jízdě, když se začne chovat jako hulvát. Zavolám na dispečink, vysvětlím svou situaci a řeknu, že daného člověka nechci odvézt. Z jejich strany mám podporu a nenutili by mě vézt někoho, koho vézt nechci. Nechci se vystavovat nebezpečí kvůli pár korunám, a to nadřízení chápou. Občas jsou ale třeba v noci problémy, když přijde manželský pár a manžel si chce sednout dopředu. Ženy občas začínají menší žárlivé scény. Vykřikují "Aby ses náhodou nezbláznil, že řídí ženská!" a podobně. V těhle případech bývají ty cesty méně klidné. Jinak se mi nestalo, že by mě někdo začal obtěžovat a podobně. Spíš se mi stává, že mě zákazníci třeba zvou na kafe, na panáka, ale to často bývají celkem sympatičtí a normální muži. Takže žádné otravování od podivně vypadajících.

Myslíte si, že jsou ženy stejně dobré řidičky jako muži?

Tak znáte to, muži rádi říkají "no jo, ženská za volantem, to zase bude nehod" a naopak ženy říkají "no jo, chlap za volantem, ten bude machrovat". Přitom mnohem více nehod dělají muži. Ale co se týká konkrétně povolání taxikářky, tak si rozhodně nemyslím, že to může dělat každá žena. V žádném případě by to nemohla dělat nějaká flflena, která se hned rozbrečí, když se něco stane. Musí to být žena, která se o to auto musí postarat, když třeba píchne a podobně. Prostě nesmí panikařit. Ženská tohle zkrátka musí mít v krvi, aby mohla dělat taxikářku. Mít pro tuhle práci cit.

Odmítl vám někdy zákazník zaplatit?

Stalo se mi jen jednou, že zákazník opravdu odmítal zaplatit. Samozřejmě byl opilý a tím pádem vůbec nepostřehl, že jsem to s ním potom otočila a odvezla ho nazpátek, kde nastoupil. Potom se začal rozčilovat ještě víc, tak jsem mu odpověděla, že nemohl čekat, že tam vystoupí a bude mít odvoz zadarmo. Řekla jsem mu, ať si zavolá někoho jiného. Ve finále přiznal, že to trochu přehnal a nakonec odvoz stejně zaplatil. A že by mi někdo utekl bez placení z auta? To se mi nestalo nikdy. A to je daný právě i tím, že lidi beru převážně přes dispečink, vozím tedy ty, kteří si mě objednají přes telefon. Navíc máme i stálé klienty, kteří mají různé slevové karty a podobně.

Po jaké části Prahy jezdíte nejraději?

Jsem převážně zaměřená na Prahu 4, a to mi vyhovuje.

Dovedete si představit, že třeba do deset let změníte své zaměstnání?

Rozhodně ne. Jsem spokojená s tím, že jsem pánem svého času. Nemám žádné konkrétní hodiny, kdy musím nastoupit a začít jezdit. To mi maximálně vyhovuje. Záleží na mě, jestli budu jezdit ve dne nebo v noci. Každý taxikář sám uzná za vhodný, jak si zorganizuje čas. Takže své zaměstnání určitě měnit nechci.