CityBee

Nevíme, kdy přesně vznikl (nejčastěji se uvádí, že v roce 1410) a nejsme si úplně jisti, kdo ho dal dohromady, jakkoliv se jako možný autor astronomického stroje uvádí Jan Ondřejův zvaný Šindel. Teprve téměř po 100 letech se orloje ujal známý mistr Hanuš, který orloj opravil a zdokonalil a který byl podle legendy oslepen. Z orloje se dozvíte nejen kolik je hodin, ale i v jakém postavení jsou Slunce a Měsíc vůči nebeským znamením. Pražský orloj ukazuje hned několik různých časů najednou. Ale pozor, kdyby ho snad někdo chtěl odvézt a postavit si ho na zahradu, věřte, že by nešel správně. Funguje jen v Praze na Velkém rynku, tedy na Staroměstském náměstí. 

Časy (obr. 1)
Na orloji můžeme odečíst staročeský čas (vnější kruh), který se měřil od západu slunce (čas se tak dodnes měří pro účely židovské liturgie). To znamená, že počátek dne se během roku mění, tak jak se mění doba západu slunce. Vnější okruží, které je osázené číslicemi  1 – 24 se pohybuje tak, aby dvacet čtyři hodin bylo v době západu Slunce.  V praxi to znamená, že nový den staročeského času začíná o letním slunovratu v osm hodin večer, v době  jarní a podzimní rovnodennosti v 6 večer a při nejdelší noci, v době zimního slunovratu, je dvacet čtyři hodin ve čtyři odpoledne. Se zimním slunovratem souvisí i umístění smrtky, která neúprosně zvoní každou hodinu a ubírá tak čas z našich životů. A když se po letním slunovratu začínají krátit dny a blíží se zima, počátek staročeského času na vnějším okruží začíná posouvat k symbolu smrti na pražském orloji. Když po zimním slunovratu začnou dny příbývat okruží se začne od kostlivce vzdalovat.

Orloj vám i ukáže, kolik hodin je, tak jak jsme na to zvyklí – takzvaný občanský čas. Dvě sady římských číslic od 1 do 12 určují, kolik je hodin. Ale pozor, orloj se nepřeřizuje na letní čas, takže od března do října musíte odečíst hodinu. 

Hvězdný čas (též siderický, zlatá hvězdička) ukazuje zlatá hvězdička na ručce, s níž je pevně spojen i zvířetník. Hvězdný čas, užívaný v astronomii i v astrologii se odvozuje od polohy stálic jako je například polárka, vzdálených hvězd na obloze. Hvězdný den je oproti slunečnímu asi o 4 minuty kratší a přibližně po roce s opět srovná s tím naším. 

Poslední čas, který lze ze změti ruček na pražském orloji odečíst, jsou hodiny babylonské (označen arabskými číslicemi), které rozdělují denní dobu na dvanáct hodin. Jak se denní doba v průběhu roku natahuje a zkracuje, prodlužuje se a krátí i délka jednotlivých hodin. Nejdelší jsou v době  letního slunovaratu a nejkratší v zimě.  Symbol Slunce (zlaté sluníčko), které se po ručce slunečního času v průběhu roku posouvá, tak ukazuje přirozený babylonský čas, na nějž byli lidé ještě ve středověku zvyklí. Naopak, ručka na obvodu ciferníku ukazuje mechanický občanský čas (římské číslice) se stejně dlouhými hodinami během jednoho dne, tak jak jsou užívány dnes. Zde ovšem údaj času neříká, zda je světlo nebo tma: například v 6 hodin ráno je v létě světlo a v zimě tma. Toto lidem na mechanickém času dlouho vadilo a Staroměstský orloj je vzácným svědectvím tohoto důležitého přechodu ve vnímání času.

Orloj sleduje Slunce a Měsíc (obr. 1)
Symbol slunce na orloji vychází a zapadá, většinu roku projde astronomickou nocí, aby ráno prošlo svítáním a vychází stejně jako nad pražským obzorem. Pohybuje na 24hodinové ručičce, takže za 24 hodin obkrouží den. Slunce svou polohou zároveň dává informaci, ve kterém znamení zvěrokruhu se zrovna nachází. V průběhu dne pak lze vyčíst zda je den, soumrak (CREPVSCVLVM), noc nebo svítání (AVRORA).  Linie ORTVS a OCCASVS jsou linie okamžiku východu a západu. Měsíc se pohybuje po obloze podobně jako Slunce. Na orloji lze odečíst, ve kterém znamení se Měsíc pohybuje a v jaké je fázi. Když je v zákrytu se Sluncem je tmavý, neboť není vidět a naopak, když stojí v opozici je úplněk. Fázi měsíce na pražském orloji řídí mysteriozní skrytý stroj, který je poháněn nejspolehlivější silou na Zemi gravitací. 

Základní pevná deska (obr. 1)
Je rozdělená barevně na modrý den, oranžový soumrak (CREPVSCVLVM) a svítání (AVRORA) a na černou noc. Linie ORTVS a OCCASVS jsou linie východu a západu. Největší zlatý kruh na desce je zobrazením obratníku Raka, zimní obratník Kozoroha má nejmenší průměr. Třetí kružnice mezi nimi znázorňuje rovník. Když se symbol slunce pohybuje u rovníkové kružnice, jsme v roce blízko jarní či podzimní rovnodennosti. Barva černé noci nedosahuje až okraji desky, vzniká tak oranžová škvíra pro průchod Slunce v době vrcholného léta, kdy v Praze nenastává astronomická noc, protože Slunce není víc než 18 stupňů pod obzorem a nesetmí se dokonale. Sluneční symbol se pohybuje u vnější kružnice obratníku Raka a neprojde tak černou nocí znázorněnou na základní desce.

Abyste dobře pochopili, co astroláb ukazuje, představte si, že stojíte uprostřed hodin a díváte se na obzor. Slunce je tak vysoko a daleko na své denní cestě, jak ho vidíte znázorněné na základní desce. Podle polohy symbolů Měsíce a Slunce zjistíme, kde  a v jakém jsou vůči sobě postavení. V případě, že jsou symboly v oranžovém poli desky,  jsou nízko pod obzorem (svítá čí stmívá se) a v černém poli jsou neviditelné, protože jsou na druhé straně Země.

Obr. 1

Kalendářní deska (obr. 2)
Druhá kruhová deska měří delší časové úseky než pravý orloj. Měří dny a měsíce. Na Orloj byla osazena v roce 1490. Deska se otáčí se ve směru hodinovýchručiček. Uprostřed je pevná deska s městským znakem. Vnější okraj desky je rozdělen na 365 dílků, které jsou označeny číslem určující pořadí dne v měsíci a takzvaným nedělním číslem. U každého dne je také vepsán světec, kterému náleží daný den podle církevního kalendáře. Takže si na orloji můžete přečíst, kdo má zrovna svátek nebo si najít ten váš. Na úplném okraji jsou vepsány slabiky cisiojánu. Je to stará mnemotechnická pomůcka pro zapamatování nepohyblivých svátků v roce, tedy svátků významných světců. Text je složen ze slabik jmen světců. Celý roční cisioján má 365 slabik (stejně jako je dnů v roce).

Ukázka přepisu prosincové části cisiojánu Po – sně – hu – Bá – ra – s Mi (Mikuláše) – ku – lá – šem – šla, v no – ci – Luc – ka – len – pře – dla, – po – vě – děl – To – máš – tre – stán: Na (narození Páně) – ro – dil – se – Kri – stus – Pán.

Měsíc leden je oslava narození dítěte jako Nového roku, v únoru si sedlák nahřívá nohu u ohně a žena nese dříví, v březnu sedlák oře, v dubnu uvazuje stromky, v květnu si mládenec zdobí klobouk a dívka trhá květy, v červnu kosí trávu, v červenci srpem žne pšenici, v srpnu mlátí obilí, v září je doba setby, v říjnu sklízí hrozny, v listopadu kácí dub a připravuje dřevo na zimu, v prosinci pak zabíjí prase. Krajinné prvky v pozadí pak připomínají motivy z Čech, jako Bezděz, České Středohoří, horu Říp, Kunětickou horu, hrad Trosky. Ve vnitřním kruhu jsou pak klasická měsíční znamení. 

Obr. 2
 

Symbolika orloje (obr. 3, 4, 5)
Orloj je dělen do tří částí - horní s apoštoly a andělem, prostřední astronomická a spodní kalendářní. Slunce pozorovateli vychází vpravo a vlevo od orloje zapadá. Což je samozřejmě podstatné pro umístění jednotlivých prvku orloje, aby odpovídalo kosmickému dění.

Nad celým orlojem trůní kohout.  Starý symbol odvahy a ostražitosti, který vítá nový den a Slunce. Při jeho prvním ranním zakokrhání prchají démoni temnot a noci, což se jistě každému měšťanovi a celému městu může hodit. Ale to není jediný tvor, který chrání orloj a celé město. Na stříškách nedaleko kohouta jsou dva baziliškové s ptačím zobákem, korunkou, dvěma křídly a hadím tělem. Pražští baziliškové bedlivě sledují, zda kolem astrolábu neletí nějaký mizera. Před kohoutem, jenž je jediný tvor, kterého se bojí, jsou schováni na stříšce. A bazilišek vlevo se musí přes den mít zvlášť na pozoru, protože kousek pod ním se marnivec vzhlíží v zrcadle, které je vůbec nejspolehlivější ochranou před zničujícím pohledem baziliška.

Nejstarší sochou na orloji je anděl mezi okny apoštolů, který jako posel Boží z horních sfér a s křídly shlíží z orloje. Takže zatímco  bazilišci hlídají orloj v noci a přes den je na stráži kouhout, anděl strážce Starého města dokáže zahnat draky, temné síly a nepravosti v jakoukoliv dobu denní i roční. 

Obr. 3

Ve střední části kolem astrolábu je galerie parléřovských plastik. Některé už dnes nerozpoznáme, ale ty které dokážeme určit, pocházejí ze zvířecí říše. Na vrcholu odpočívá lev, který vždy symbolizoval moc, krále a strážce. Další strážcem, který hlídá nedaleko lva je pes. Zvířecí panoptikum uzavírá na dolní části kruhu strašidelná plastika ďábla, který je osamocen ve své temnotě. 

Celý astronomický ciferník je osazen i maskarony s fantaskními obličeji s ďábelskými výrazy, které jsou obvyklé na gotických katedrálách, na kterých je ale zpravidla nevidíme, protože jsou umístěné ve velkých výškách, aby zaháněly živly a démony. Maskarony plní tento svůj úkol nejen na poli mytickém, ale i zcela prakticky, neboť odpuzují vlhkost a chrání tak zdivo a stavbu, podobně jako gotické chrliče.  

Spodní kalendářní část je naproti tomu plná života. Najdeme zde opici, fénixe, který když zemře, opět se zrodí z popela . Ve větvích mezi listy a plody lze rozpoznat ptáky i s lesním skřítkem. Všudypřítomná vinná réva, která obepíná celý kalendářní kruh, pak symbolizuje bohatý  a veselý život.

Obr. 4
 

Kalendárium a vlastně celý orloj podpírají dvě postavy středověkých kameníků. Podle oděvu asi mistr a tovaryš. Jeden bez druhého by ale stavbu nevybudovali. Možná, že jde i o podobizny autorů orloje. A na místě, kam nikdy nepronikne sluneční světlo v západním koutě, je plastika sovy, symbolu noci.

Obr. 5

Figury (obr. 6 a 7)
Marnivec, první pohyblivá socha horní řady. Natáčí hlavu a prohlíží se v zrcadle. Představuje neřest marnivost. Někteří říkají, že je to mág, který se skrz zracadlo kouká do jiných světů. A navíc je schopen zastavit baziliška, který na něho shlíží se stříšky orloje.  Při pohybu apoštolů natáčí hlavu v různých pohledech do zrcadla. Mohl by to být tedy i protiklad svého souseda lakomce, který hromadí hmotné majetky, zatímco mág shromažďuje vědění. 
Lakomec, třese měšcem a pohybuje hůlkou. U této postvy jsou výklady zajedno jde o neřestníka lakomce, který shromažďuje peníze. 
Smrtka  je asi nejpopulárnějí figurou na orloji , protože její význam je nejjednoznačnější. Každou hodinu začne zvonit a pohybovat přesýpacími hodinami, aby nám připomněla, že další hodina uplynula z našeho pozemského života. 
Turek stojíci na nevděčném místě vedle smrtky má různé výklady. Mnozí říkají, že jde o symbol rozkoše jako neřesti. Ale úplně jisté to není. 

Obr. 6
  

V dolní řadě je nejvýraznější postavou archanděl Michael, jehož hůlka ukazovala na vedlejší kalendářní desce datum. Po přetočení desky správně ukazuje zlatá rafička na vrcholu kalendářní desky. 
Vedle něj stojí filozof zkoumající svět. 
Na pravé straně jsou sošky astronoma, který pozoruje oblohu a kronikáře, který zaznamenává světaběh do knih. 

Obr. 7
  

Apoštolové a jejich atributy
Každou hodinu se seběhne před orloj velké obecentstvo hovořící všemi jazyky světa. Na povel smrtky otevřou se okna, aby se představili apoštolově. Poznáte je podel těchto atributů.