CityBee

Pravidelné hučení motoru a vzduchové cirkulace mě většinou v letadle spolehlivě uspí ještě před vzletem. Teď však zoufale civím před sebe na myriády budíků, tlačítek a světélek a snažím se porozumět alespoň některému ze slov instruktora: "Pokud se šipka, ukazující směrník VORu, přibližuje za současného kurzu ke kurzu dráhy 24, tak jakou metodu byste zvolil, abychom nalétli správně na ILS přiblížení na Ruzyň?"

Každý obličej má své meze, které stanovují, jak moc nechápavě se lze tvářit. Já jsem teď ty své meze překročil. Za chvíli - vlastně s ulehčením - vydechnu přiznání, že "už je to dávno, co jsem se to učil a teď si ty přístrojové postupy moc nepamatuju..." Za těch pár vteřin usilovného a zbytečného přemýšlení jsem s Boeingem nechtěně nastoupal asi sedm set stop a vychýlil se od stanoveného kurzu 120 o nějakých deset stupňů. Prudkým manévrem letoun srovnávám a jako bych najednou zezadu slyšel převracení servisních vozíků a nadávaní jinak usměvavých stevardek. Příliš pozdě si uvědomuji, že to, co bez protestů snese maličká jednomotorová Cessna, nenalezne příliš pochopení v případě Boeingu 737NG.

"Ok, dáme chvíli autopilota, ať se nemusíte tolik soustředit na pilotáž, a vrátíme se k té otázce." S řemeslnou zručností zapíná instruktor automatické ovládání rychlosti, směru a výšky; let se poprvé za celou dobu uklidní a stabilizuje. Letoun tento fakt přijímá se zjevnou úlevou, ticho v kabině přerušuje jen cvakání automaticky řízených pák plynové přípusti a já sundávám zpocené ruce z kormidla. Instruktor vytahuje malou tabulku, na niž narýsuje celou situaci znovu. Konečně si vzpomínám na kdesi v paměti zasuté lekce z přístrojového létání, zorientuji se a za okamžik už vedeme letadlo na jihozápadní ruzyňskou dráhu. Ta se mi komíhá před očima, jak nejsem kvůli své nezkušenosti schopný udržet správnou sestupovou stezku a tím méně patřičný kurz. Nakonec však přeci jen praštím se šedesátitunovým kolosem o beton a světe div se, všichni přežili! Asi hlavně díky tomu, že celý let se odehrál v simulátoru na Zličíne.

A tak se za chvilku učím vzlétat v naprosté mlze, užívám si toho nepopsatelného pocitu, když se z nízké, neprůhledné a šlemovité oblačnosti vynoříte do zářivého slunečného jasu. Pak se zase do mlhy vracíme a učím se přistávat v téměř nulové dohlednosti, kdy dráhu spatříte pět - šest vteřin před přistáním. Nechávám se překvapit, jak jde kličkovat mezi alpskými masivy v nádherné scenerii u Innsbrucku, či že lze startovat s výpadkem jednoho motoru a ještě se bezpečně vrátit zpátky na letiště. Pak na pár minut jen tak obdivujeme krásy Ria de Janeira, slavnou Ježíšovu sochu a stadion Maracana.

Mezitím se už plnohodnotným prvním důstojníkem stává má přítelkyně, která s rostoucím sebevědomím ovládá vztlakové klapky, podvozek, světla a pomáhá i s motorem při nouzovém přistání. S působivou přesností reaguje na pokyny našeho instruktora a létání si užívá. Snad až na malou rošťárnu, když jsme zkoušeli výkrut. Tento akrobatický kousek působil děsivě věrně a rozhodně bych se bez něj v reálném Boeingu obešel. Ale hlavně mi neuniklo, jak si moje první důstojnice palčivě vzpomněla na náš výlet s "pouhou" Cessnou nad Orlickou přehradu v trochu turbulentním počasí a celkem čtyřikrát sejí cestou "neudělalo dobře".

Nakonec za soumraku poslušně parkujeme u brány číslo 16 ruzyňského terminálu 2, vypínáme motory a postupně i všechny další systémy a soukáme se ven z kabiny. "Vám úplně svítí oči," prohodil s úsměvem instruktor při loučení. Myslím, že si všiml dobře.

Simulátor Boeing 737NG

Webové stránky: www.letecke-simulatory.cz
Adresa: Na radosti 399, Praha 5 Zličín
Cena: 5500 Kč / 105 minut letu + možnost přikoupit 30 minut za 1500 Kč
Další služby: Cessna 182RG/Piper Seneca, Beechraft B60 3D, F16 Fighting Falcon