CityBee

1. místo | Jako v Dubaji?

Autoři: Henning Larsen Architects A/S

Komentář odborné poroty (redakční kráceno):
„Princip vyzvednutí střechy a vytvoření zastřešeného veřejného prostoru, který na jedné straně plynule přechází do parku a na druhé do interiérové části haly s přístupem k vlakům, eliminuje jednotlivé bariéry a podporuje orientaci a přehlednost v území.

Pozornost návštěvníků, cestujících, ale především obyvatel, tak směřuje do plynulého veřejného prostoru. Není roztříštěno mezi různé, problematicky propojitelné, stávající úrovně. Vzniká tak opravdový dopravní hub, který je natolik variabilní, že v budoucnu umožní bezproblémovou adaptaci Metra S a Metra D.“

Další vizualizace a detaily k projektu najdete ZDE

2. místo | Pražské vlnobití

Autoři: Miralles Tagliabue EMBT S.L.P + OCA ARCHITECTS PRAGUE, s.r.o.

Komentář odborné poroty:

„Snaha smířit intervenci infrastrukturní budovy ze 70.tých let do prostoru původního parku rozšířením její identity jako jakéhosi parkového skleníku byla od začátku vnímána jako perspektivní a legitimní koncept umožňující atraktivní ztvárnění.

Adice nad stávající odbavovací halu tvarově navazovala na secesní jazyk jak Fantovy budovy, tak stávajících nádražních hal nad nástupišti. Současně přidaný objem byl hledáním, jak přidat nové funkční vrstvy a zapojit stávající střechu do života území.

Obdobně působil i přístup k řešení parku, kde od začátku byl kladen důraz na intenzivní, jak prostorový, tak krajinný, ale i materiální, charakter prostoru.

Dopracovaný návrh je jen odrazem lehkosti konceptu a zpřesňování dílčích částí návrhu nepřineslo přesvědčivá řešení, jak z pohledu funkce, provozu, správy a udržitelnosti celého řešení. A to jak s ohledem na řešení odbavovací haly, tak parku, ale i dopravy.



Řešení a funkce haly bylo oslabeno důrazem na rozšíření/přesun funkcí na stávající střechu haly, jejíž fungování ale nebylo přesvědčivě obhájeno. Především s ohledem na moderování náplně, ale i z hlediska přístupů. Snaha o přilákání cestujících na horní úroveň současně způsobuje i zhoršení přirozené orientace, především od podchodů pod nástupišti. Vnitřek stávající haly je v návrhu řešen maximálním otevřením a vytvořením nadstandardních prostor pro vyčkávání, na druhou stranu toto řešení přináší odsunutí komerčních ploch a služeb pro cestující pouze do bočních, neatraktivních poloh.

Je pravděpodobné, že by přidaná konstrukce nové střechy generovala zvýšené investiční náklady, které ale nebyly dostatečně obhájené fungováním nově vzniklého prostoru.

Bohatost, původně především výtvarného přístupu, řešení parku se v rámci dopracování ukazovala jako přílišná. Celkové uspořádání ploch v některých částech znepříjemňuje prostupnost i přirozenou přehlednost a orientaci. Komise vnímala snahu o výraznou změnu charakteru krajinářského řešení, které svou intenzitou osázení navazovala na historické řešení Ferdinanda Malého, nebo květnici Františka Thomayera, nicméně toto by vyžadovalo dlouhodobě neudržitelnou intenzitu následné péče, a to i s ohledem na zátěž území. Nicméně je zřejmé, že celkový přístup se snaží o propojenost haly a parku a definování jejich nového harmoničtějšího vztahu.



Z technického hlediska tramvajová trať odpovídá na zadání. Z hlediska prostorového uspořádání není přesvědčivé umístění zastávek v ose odbavovací haly s ohledem na celkovou prostupnost a návaznost do města. Řešení okolních ulic, které primárně vychází a jen drobně upravuje stávající stav, není přesvědčivé a jen minimálně reaguje na očekávání definovaná v zadání. Problematické je rovněž řešení cyklodopravy, které je omezeno na pouze základní typy opatření v okolních ulicích a prostupnost parkem řešena obtížně využitelnou stezkou. Depo pro dlouhodobé stání je rovněž pouze na severní straně haly s minimální návazností na příjezd.

Komise kladně hodnotí ideu využití objektu garáží Bolzanova a širší rozvahu nad fungováním a zapojením např. sociálně slabých do správy a údržby parku (k čemuž už dochází i dnes a je pozitivně vnímáno). Kreativita, bohatost forem a barev návrhu byla vítanou ozdobou soutěžního dialogu.“

3. místo | Obří skleník

Autoři: re:architekti + baukuh+ Yellowoffice 

Komentář odborné poroty:

„Návrh jasně a správně identifikuje klíčové problémy současného stavu a snaží se na ně odpovídat cílenými opatřeními. Komise kladně vnímala koncept zachování centrální části haly, respektive úpravu, která navrací její schéma původně otevřeného/volného prostoru, a vytvoření dvou nových objektů po stranách, které otevírají halu k Václavskému náměstí a k Bolzanově ulici.

Návrh měl od začátku velmi racionální, a kladně hodnocený, přístup k řešení tramvajové tratě i navazujících ulic a cyklodopravy.

Řešení parku prezentované v dopracovaném návrhu rozvíjí stávající stav, a to i v návaznosti na původní koncept od Otakara Kuči navržený v souvislosti s výstavbou Nové odbavovací haly. Řešení je adaptováno na nové vztahy a boční přístupy k hale, především od jihu od Václavského náměstí.

Návrh přináší výstavbu dvou nových objektů po stranách odbavovací haly, které nahrazují současné zásobovací rampy. Tyto objekty nejenom přinášejí nové vstupy do haly, ale obsahují nové funkce a náplně, a především díky svému převýšení nad stávající střechu haly mají podporovat její nové využití. V úrovni ulice Wilsonova tak společně s Fantovou budovou vzniká nově vymezené náměstí, na které jsou v návrhu primárně soustředěné nové venkovní aktivity a náplně, ať už “trvalé” nebo jen sezónní. 

Tento přístup sice rozvíjí předprostor Fantovy budovy, nicméně stále zůstává výrazně odtržený od okolního parku a města a návštěvník tam musí jít téměř cíleně. Komise tento veřejný prostor vnímala problematicky především z pohledu nakolik je daný prostor nutné aktivně moderovat a zda je řešení dlouhodobě udržitelné a problém plochy střechy tak nebyl přesvědčivě vyřešen. Vnitřek haly přináší nově přidané plochy komerce, ale současně snižuje přirozenou orientaci v množství nových průchodů.  

Návrh řešení parku, i přes výrazné úpravy v dopracování návrhu, nepřináší očekávanou proměnu ve fungování a atraktivnosti náplní, které jsou primárně na střeše haly, ale i z krajinářského hlediska přináší jen minimum změn v charakteru celého prostoru, byť biotechnologicky funkčních. Komise není přesvědčena, že deklarovaný univerzální přístup k řešení rozsáhlých měkkých (především travnatých ploch) je adekvátní, ale i udržitelný i s ohledem na současný stav. 

Řešení tramvajové tratě přichází s velmi jasným a funkčním řešením, a především úsek podél ulice Washingtonova s vloženým stromořadím je kladně hodnocen. Rovněž v řešení okolních ulic, stejně jako řešení cyklodopravy, jak cílové, tak tranzitní, je zřejmá detailní znalost místního prostředí a problematiky, a ta je tak propsána do kvalitního přístupu. Dopravní řešení ale bylo hodnoceno i z pohledu celku, a to i z hlediska nedostatečně intuitivního řešení pohybů v hale a prostupnosti pro pěší. 

Komise vnímá pozitivně některé dílčí (i technická) řešení a přístupy, nicméně jejich propsání do souvislostí a vzájemné prolínání v rámci celkové kvality nebylo přesvědčivě překlopeno do návrhu. Problematicky je vnímán i výsledný funkční vztah a výraz doplňovaných přístaveb k ponechávané části odbavovací haly. Návrh adaptuje současný stav ve všech částech řešeného území. Tento přístup však z celkového funkčního hlediska, ať už z provozního, krajinného, komerčního, ale i udržitelného apod., nepřináší očekávanou a dostatečnou proměnu i s ohledem na budoucí změny a rozvoj v území.“