CityBee

Proto mě na CityBee zaujal workshop věnovaný interiérovému designu, jehož autorka Andrea Hylmarová razí myšlenku, že chce být pro své klienty spíše průvodcem než rádcem. Vlastně jsem přesně nevěděl, co tím chce říct, ale zní to lákavě - být provázen designem. A také vlastní duší, protože celý unikátní koncept vychází z designové psychologie.

Workshop se koná v sobotu v prostorách smíchovského Hubu. To se samozřejmě hodí, člověk jen vejde dovnitř a má pocit, že navrhnout knihovnu ve tvaru chobotnice nebo vymyslet Facebook vlastně není tak těžké. Příjemná slečna Hylmarová každého osobně vítá, její přítel nabízí kávu. V lavicích sedí k mému překvapení samé ženy, což mě trochu znervózní. Jak sama Andrea později prohlásí, v Česku je design interiérů zatím bohužel tak nějak ženskou záležitostí.

Přesný návod nečekejte
Na začátku máme všichni napsat na papírek, co od workshopu čekáme. Mé přání je určitě ze všech nejprozaičtější: „Chtěl bych, aby pro mě bylo snazší se rozhodnout, jaký si koupím stůl a jakou barvu budou mít moje závěsy.“ To že se za celé dopoledne neposunu ani o centimetr směrem k odpovědi, mě štve. Všechno to povídání o designu je fajn, ale podvědomě toužím po troše těch pravidel, nejlépe v tabulce, abych se to mohl učit po cestě v metru. A to je přesně to, co nedostanete. Koncept, který Andrea Hylmarová přináší do Prahy (zatím proběhly dva workshopy), vychází z pravidel coachingu a to je princip, který se skutečně liší od tradičního českého vzdělávání. Prostě nečekejte, že přijde designér a za šest hodin tak nějak vysvětlí to, co ostatní lidé studují na vysoké škole. Nedozvíte se, jestli se červená hodí k zelené, krajkové ubrusy jsou absolutně out a zda dávat do koupelny mozaiku.

Hodiny přemýšlení
Namísto toho se vás zeptají, jak vypadala vaše dětská skrýš. Jak voněla a jaké věci jste do ní nanosil, protože právě tehdy jste poprvé „dyzajnoval interiér“. A jak vnímáte své současné bydlení, co se vám na něm líbí a co zase ne. A nakonec, po minulosti a přítomnosti, dojde na vaše sny. Spousta otázek. Na odpovědi je dost času, občas si pomáháte malováním a i když vám pořád nikdo neříká žádná pravidla a poučky, pomalu se něco dozvídat začínáte. Třeba to, jaký je luxus mít několik hodin na obyčejné přemýšlení. Bez mobilu, bez notebooku, bez rozptylování. A pouze na jedno téma. Třeba já se tak dlouho soustředil na jednu věc naposled pravděpodobně během noci před závěrečnými státnicemi.

Aha-efekt!
Nakonec dostáváme nůžky, lepidlo a stoh časopisů a máme vytvořit koláž vyjadřující náš nově objevený osobní, a tudíž nadčasový, styl. A tak všichni nadšeně střiháme a lepíme a já si říkám, proč jsem si tehdy před lety vybral hudebku. Na závěr je samozřejmě třeba si říct, co nám workshop přinesl, zda se dostavil očekávaný „aha-efekt“. Většina mých spokojených kolegyň (i ty z Prahy) si uvědomila, že to, co chtějí, je návrat k přírodě a ke kořenům. Co chci já pořád úplně nevím. Myslím, že odpověď získám až budu zase hodiny civět do katalogů a vybírat závěs, protože, jak řekla Andrea Hylmarová, „skvělý design je o trpělivosti“. Pak se ukáže, zda její workshop dokázal skutečně z každého vylákat jeho nespoutanou a kreativní stránku.

Nejste-li příznivcem designu:
Prsa, jabka, trampolínky, bazárky. Jakou akci si o víkendu vyberete vy? 
Centrum Prahy už není v centru, ale v Krymské. Konečně máme živou ulici!
S Vídní, Varšavou a Budapeští prohráváme, říká socioložka Vobecká
Ve vzduchu opět nasládlo, přišel Valentýn. Jak ho přežít?