CityBee

Co bylo hlavním impulsem pro sepsání vaší knihy Městem na kole?

Ten nejpodstatnější impuls přišel od Marie Hajdové, redaktorky nakladatelství Grada. Začala občasně jezdit do práce na kole a hledala si, jak jezdit po městě bezpečně. Žádnou knihu s návody v Česku nenašla, ale narazila na náš online magazín Prahou na kole a oslovila nás, zda bychom knihu na základě našich zkušeností a článků napsali.

Poslední dobou se kolem vyrojila nejrůznější vozítka od koloběžek, přes skateboardy a inlajny až po segwaye nebo jednokolky. Není cyklistika v tomto porovnání trochu old-school? Čím může konkurovat inovativním způsobům přemisťování?

Než old-school bych spíš řekl, že old’s cool. Kolo je relativně levné, praktické, skladné. Je tu s námi již přes 200 let a osvědčilo se. Na kole s nosičem pohodlně odvezete nákup, se širšími plášti zdoláte i pražskou dlažbu, spoustu defektů si člověk lehko opraví sám. Řada moderních přibližovadel může být fajn, ale praktičnost kola podle mě nepřekonají. Na jednokolce si nákup povezete dost špatně.

Autoři knihy Městem na kole. Foto: Anna Šolcová

Jak se díváte na snahu Prahy 1 omezit cyklistům vjezd do centra? Patří cyklisté do historického jádra? Nebo jsou nebezpeční?

Vždy záleží na intenzitách pěších a cyklistů, od toho se pak odvíjí projektování bezpečného řešení. Omezit pohyb cyklistů na náměstí Republiky, kudy běžně jezdí tramvaje, autobusy a auta zásobování bylo naprosto nepřiměřené. Stanovení objízdné trasy úzkými domovními průjezdy bylo hloupé.
​Samozřejmě se najdou ale i rušná místa jako oblast orloje nebo části Karlovy ulice, které by všichni přes den nejraději objeli a omezení tam mají svůj význam. S omezením ale musí přijít i kvalitní a bezpečné objízdné trasy a nesmí se zapomenout na lidi, kteří v dané oblasti bydlí, nebo tam dojíždějí. Postup Prahy 1 byl v tomto ohledu nedotažený a vzbuzoval kontroverze.

Jezdíte na kole po městě i na podzim a v zimě? Jak se správně připravit na jízdu v chladnějším počasí?

Jezdím celoročně, ale vždy záleží na náladě a cíli cest. Rozhodně není žádnou povinností vyjet každý den do práce na kole. Pokud jste ve městě na kole nikdy nejeli, pak asi není úplně nejvhodnější začínat zrovna za deště nebo ve sněhu. Obecně je ale třeba počítat s tím, že se na kole při šlapání zahřejete, nemusíte mít tolik vrstev svetrů jako při chůzi, naopak se ale ve větru prochladí okrajové části těla, je dobré si více chránit ruce, hlavu, krk a nohy. Kolo by pak mělo být do horšího počasí seřízené, zvláště brzdy, mělo by mít kvalitní pláště s dostatečným vzorkem, rozhodně je třeba mít blatníky a kvalitní osvětlení. Ostatně podrobně to rozepisujeme v knize.

Využíváte v Praze nějakou službu na sdílená kola, nebo máte vždy po ruce vlastní stroj?

Já osobně používám vlastní stroj, ale mám i appku na Rekola. Rekola se hodí, když se dostanu do části města, kde zrovna nemám vlastní kolo a chci se někam rychle přemístit, nebo když jedu na večírek, odkud vím, že pod vlivem alkoholu už zpátky na kole nepojedu a chci tam kolo nechat a nevracet se pro něj.
Kolega Vratislav Filler pak má hned několik vlastních kol, včetně kola nákladního, která střídá podle ročního období a potřeby. Na zimu má trochu horší, u kterého ho nemrzí, když se v horším počasí trochu poškodí.

Co vás během vašich cest na kole po městech překvapilo nejvíce? Myslím v pozitivním smyslu?

V zahraničí člověk oněmí úžasem, jak může být jízda po cyklistické infrastruktuře ve městě příjemná a samozřejmá, když se udělá dobře. V Praze mě vždy baví zajíci a srnky v podvečer nebo brzy ráno na stezkách ne zase tak daleko od centra, nebo kozy pasoucí se na cyklostezce v Chuchli. Také jsem v košíku svého zaparkovaného kola našel již pár vtipných vzkazů od přátel, kteří poznali mé kolo. 
 
A v negativním?

Jakmile jsem začal trochu jezdit, otrkal se v městském provozu a najezdil něco v zahraničních cyklistických metropolích, tak jsem musel opustit svou dětskou naivní představu, že má být v každé ulici cyklostezka. Ty mají smysl podél rušných tříd, ale v klidných ulicích rezidenčních čtvrtí se dá jezdit úplně bez problémů v provozu. Tam by to chtělo maximálně více cykloobousměrek. 
Každý den mě pak ještě nepřestává udivovat, jak bezohledně jsou někteří lidé schopní parkovat.

Jiří Motýl, spoluautor knihy. Foto: Václav Kříž

Čím byste přiměli průměrného pohodlného Pražáka jezdit do práce/do školy na kole? Proč by měl vyměnit sedačku v tramvaji/autobuse za sedlo?

Přimět nikoho nutně nepotřebujeme, my se snažíme hlavně inspirovat. Jezdit na kole po Praze je prostě fajn. Ono důvodů, proč jezdit dopravně na kole, by se našlo stejně, jako je počet lidí, kteří na kole již jezdí.
Někoho to prostě baví, pro někoho je to nejrychlejší nebo nejpohodlnější způsob dopravy, někdo si na kole zjednodušuje cestu do obchodu nebo k metru či nádraží, jiní zase využívají toho, že se kolo lehce parkuje a projede i místy, kde auta jen stojí v kolonách. 
Já osobně mám sedavé zaměstnání a volného času na cvičení minimum, takže těch 30 minut na kole do práce a z práce namísto 20 minut v metru pro mě představuje hodinu příjemného pohybu každý den. Pravidelný pohyb předchází celé řadě onemocnění, do práce pak navíc přijedu už plný energie po příjemné projížďce podél ranní Vltavy.

Jaké kolo byste doporučil začátečníkovi?

Do začátku je dobré zkusit vyrazit na kole, které máte doma. Vyzkoušet si trasu, vyzkoušet si, co potřebujete, aniž byste museli investovat do něčeho, co třeba nevyužijete. Obecně ale do města na trasy do 6 až 10 km doporučuji městské kolo, které poskytuje příjemný vzpřímený posed zajišťující dobrý rozhled v provozu. V Praze by mělo mít nějaké převody, třeba 3 nebo 7 převodů v náboji. A doporučuji, aby bylo levnější. Na popojíždění po městě člověk nepotřebuje žádné extra kolo, naopak levné kolo se nebudete bát nechat před obchodem, v noci na ulici ve stojanu, odpadne otrava s každodenním taháním kola ze sklepa a stane se skutečně praktickým dopravním prostředkem.

A co nějaký cyklistický dress code?

Žádný není. Někdo jezdí dlouhé vzdálenosti a preferuje funkční oblečení a převlékání se v práci, já naopak většinou jedu maximálně 7 kilometrů a převlékání by nepřipadalo v úvahu, zvláště když se třeba cestou z práce stavuji v obchodě, nebo jdu se ženou do kina nebo kavárny. Raději tak jezdím v běžném oblečení. Když člověk nejede daleko a hlídá si své tempo, tak se při troše zkušeností moc nezpotí.

Jiří Motýl, spoluautor knihy. Foto: Jakub Hrab

Jaké zlepšení cyklodopravy byste chtěli zavést v Praze? Máte nějaký evropský vzor?

Úplně největší změnou by bylo, kdyby všechny městské organizace i městské části začaly nad cyklodopravou každodenně přemýšlet, v každém drobném projektu. Řešení usnadňující pohyb cyklistů mohou často představovat jen snížený obrubník, při pravidelné údržbě náhradu nesjízdné dlažby za hladkou, prostě věci, které kromě pár korun nikoho nic nestojí. 
Taková opatření se ale často z prostého nezájmu vynechají a lidé, kteří mají cyklistickou dopravu na zodpovědnost, zase nestíhají připomínkovat každý drobný stavební projekt ve městě. Nyní se třeba řeší, zda napojení Žižkova na nový podchod k hlavnímu nádraží bude jen pro pěší, nebo zda svou šíří umožní i pohodlný pohyb lidí na kolech. Přitom by zakomponování cyklistické dopravy mělo být při každé nové stavbě standardem, ne něčím, za co se má složitě lobbovat.
Evropských cyklistických vzorů by se našla celá řada, kromě těch nejznámějších klasik z Nizozemska a Dánska mi přijde fascinující sledovat třeba proměnu Varšavy v cyklistickou metropoli.

Vratislav Filler

Existují nějaké statistiky ohledně bezpečnosti cyklistické dopravy ve velkých městech?

Statistiky nehodovosti vede policie. V online magazínu Prahou na kole je každý rok pro Prahu shrnujeme.  Praha v tomto ohledu v posledních letech vychází poměrně dobře, těžkých zranění a úmrtí cyklistů je minimum. 
Zajímavá je také mapa nehod cyklistů, kterou udělal Dan Bárta. Tam jsou přehledně zaznamenány všechny policií evidované nehody s účastí cyklisty za posledních 10 let - více ZDE. Na jejím základě dobře krystalizují problematická místa, jako je Klárov, průjezd Karlovými lázněmi, Bulhar nebo série kruhových objezdů na jihovýchodě Prahy.

Autoři knihy Městem na kole. Foto: AutoMat

A závěrem, jaký je Váš tip na nejkrásnější cyklostezku v Praze nebo blízkém okolí?

Já sám mám velmi rád podzimní mlžná rána na cyklostezkách podél Vltavy. Třeba na Rohanském ostrově nebo cestou do Klecan. Pokud ale někdo hledá tip na výlet, tak po mezinárodní cyklotrase EuroVelo 4 se dá v podstatě bez kontaktu s rušným provozem dojet ze Staroměstské přes Libeň a Černý most až k cyklostezkám podél Labe u Brandýsa nad Labem.