CityBee

Když dobíhám ke vchodu tržnice, čeká na mě kolečko asi deseti výletníků. V jeho středu mě v červených keckách anglicky vítá  Shahaf Shabtay - muž, který ze SaSaZu dokázal vykouzlit nejprestižnější fusion restauraci v Čechách, pyšnící se michelinským oceněním Bib Gourmand (kvalitní jídlo za dobrou cenu). Hned od začátku mám ale pocit, jakoby byl Shahaf spíš letitý kamarád než cizí člověk. Absence křečovitých formalit, úsměv přes celou tvář a vtípky v každé druhé větě mi dávají pochopit, proč tuhle dvouhodinovku někteří z přítomných absolvují už po několikáté. "Ták honem, nejdřív jdeme na kafe a masáž," zavelí k mému překvapení pan šéfkuchař a procházíme bránou dovnitř.

Ještě než dojdeme k prvnímu cíli, ukazuje nám Shahaf, jak se v "sapím" mraveništi aspoň trochu zorientovat. Dneska se budeme pohybovat jen v její staré části, kterou náš průvodce dělí na hlavní ulici a takzvanou ulici kulinářskou, kde dneska strávíme nejvíce času. V místním bussiness centru pak přichází první cenná rada: Jestli se chystáte do Asie, nejlevnější letenky koupíte právě tady. Nabízí tu třeba let do Thajska za krásných devět tisíc. Pak už přicházíme k salonu krásy, kde nás před vchodem vítají kelímkem silné vietnamské kávy (kromě bobů se nápoj dělá z rýže, kakaa a hustého slazeného mléka).  Vevnitř se pak většina z nás svěří do rukou místních masérek. Jen škoda, že tenhle relax netrvá víc než deset minut.

Shahaf nás pak vede na místo, kam se chodí kupovat ty nejlepší bylinky. My, samotáři z výpravy, se začínáme družit a naše hovory se točí, jak jinak, kolem asijské kuchyně. "Já jsem tady sice už párkrát byl, ale nikdy nevím, kde mají co nejlepší. Navíc ceny za zboží se tady často moc neřeší a tak nevím, kolik bych měl správně platit," prozrazuje důvod své návštěvy jeden z party. Jiní zkrátka přišli za dobrým jídlem, které je zahrnuto v ceně výletu. Teď už ale vcházíme do prodejny Thang Lien a Shahaf nám ukazuje všechno, co by v našem košíku nemělo chybět: citrónová tráva se nejlépe hodí do polévky, z kari listů se dá mimo jiné udělat skvělý čaj, povinností je čerstvý koriandr (zkusit ho můžete třeba s pomelem zabalený v rýžovém papíru) anebo zázvor, který výborně chutná s hovězím. Začínám dostávat hlad a tak mám velkou radost z dalšího bodu prohlídky, originální vietnamské snídaně.

Phuong Phuong, bufet staré vietnamské rodiny, vypadá nenápadně a ošuntěle (stejně jako většina dalších tady). Tvoří ho malá jídelnička a mini-výrobna místní speciality bahncuon, vynikajících rýžových palačinek s masem, houbami a cibulkou, které se máčí v rybí omáčce. Jako vždy mám trochu problém s hůlkami,nakonec do sebe ale nasoukám celou porci a z kombinace všech chutí jsem naprosto nadšená. Jestli jste doposud stejně jako já znali akorát tak bun chu nebo pho, tuhle specialitu byste při vaší příští návštěvě asijského bistra rozhodně neměli vynechat.

Když stojíme před dalším velkoobchodem, kde se kupují ty nejlepší ryby a mořské plody, vypráví nám Shahaf o čtyřech letech, které v Čechách strávil. "V únoru odjíždím pryč, ale moc se mi nechce. Pražské SaSaZu mě nadchlo, hlavně kvůli mladým lidem, kteří jsou mi tady hrozně sympatičtí. V Amsterdamu se na mě každej kabonil, tady je to strašná pohoda," chválí si Shahaf naši novou generaci a vypadá to, že nemluví jen tak z povinnosti. Možná to s námi Čechy přeci jen tak hrozné nebude, říkám si v duchu a zaplouvám do prodejny. Shahaf nám ukazuje ryby, které sem putují přímo z Vietnamu a svůj výklad šperkuje dalšími tipy na vaření. Dovídáme se třeba, že na vaření je lepší kokosová voda než těžké a hutné mléko a že se z ní dá udělat i skvělá zálivka na okurkový salát, stačí k ní přidat trochu burákového másla. Sehnat se tady podle Shahafa dají i nejlepší nože na asijskou kuchyni, se kterými se vejdete do stovky. Ale teď už od teorie k praxi, vydáváme se do dalšího bistra ochutnat proslulou polévku pho bo.

Vítá nás nápis I ♥Pho, s čímž nikdo z nás nemůže nesouhlasit. Nejdřív nám na stůl servírují smaženky jako přílohu, za chvíli k nám přistává samotné pho bo, silný hovězí vývar s bylinkami a rýžovými nudlemi. Chuť je vynikající, ale přesto mi tahle klasika víc "jede" v některých bistrech v centru Prahy. Po pár lžících nás už Shahaf popohání k odchodu. "Honem honém, za hoďku musím být na letišti," směje se na nás v položertu a tak rychle běžíme do přilehlého krámku na závěrečný dezert, který je vskutku kuriózní. Ve sladkém mléku se máčí rýže, sypou se do něj tvrdé luštěniny a přikusují se barevné sladké tyčinky. S ostatními se téměř jednohlasně shodujeme, že většina asijských dezertů pro nás zůstává velkou záhadou.

Po více než dvou hodinách nám Shahaf na závěr ukazuje uličku, ve které vám předpřipraví maso a další suroviny tak, abyste se s nimi doma hned mohli pustit do vaření. Skoro až nostalgicky pozoruje místní kuchaře a pak nadšeně povídá: "Podívejte, většina lidí musí pro opravdovou vietnamskou kuchyni cestovat až do Asie. Vy v Praze máte to štěstí, že jednu z nejlepších dostanete přímo tady." Má pravdu, Sapa se svému okolí nepodřizuje a žije se svým vlastním, na první pohled autentickým životem. Bez přehánění jsem se tady zase jednou cítila jako na dovolené a zastyděla se, jak málo pokusů o vietnamské dobroty jsem zatím podnikla. Po tomhle výletě to musím co nejrychleji napravit.

Mohlo by tě taky zajímat:
Pecka týdne: Kryštof, Tata Bojs, Skyline a jejich bubeníci - půjdou na STOMP?
Worcester jako špageta, mango jako žloutek. To je molekulární kuchyně
Queer komunita nežije jen v gay barech. Mají klub turistů i taneční