CityBee

Ředitel Mezipater Aleš Rumpel sliboval, že si letos při sledování filmů budeme častěji než kdy jindy klást otázku, co bychom v takové situaci dělali my. Kdybychom měli smrtelnou chorobu a vláda nám říkala, že si jako devianti zasloužíme umřít. Nebo kdyby našeho kamaráda zavřeli do převýchovného tábora. Dramaticky tak nastínil téma letošního festivalu: Moc, manipulace a šílenství. Moc státu a organizací, které říkají, co je správné, snaží se ovlivňovat ty "zlobivé" a za šílence označují ty, kteří se prostě nějak vymykají. 

Rozhodla jsem se proto na vlastní kůži zjistit, jak festival dopadl a jak na mě bude působit. V neděli jsem si po diskuzi s názvem A ty jsi jako kdo? upozorňující na nebezpečí internetu a především skrývání své pravé identity nemohla nechat ujít promítání série krátkometrážních filmů s titulem Pohádky pro zlobivé holky.

Už ten název prostě láká. Sedm krátkých filmů o holkách, co se "nemůžou přizpůsobit normálu". Každý film se dotýká hlavního tématu festivalu, přesto každý jinak. Autoři snímků se snažili odpovědět na otázku, co je to vlastně být normální. Zlobivé holky se totiž nějak narodily a chtějí být šťastné. Narážejí však na nepochopení a naprosté odmítání nejen ze strany rodičů, ale i celé společnosti a různých institucí, jako například církve.

Právě na tom je založen třiadvacetiminutový snímek z dílny Boba Pondilla Zázraky na Medovém vrchu. Je to vlastně taková pohádka o dospělých, ve které ale hrají dětští herci, což dojem absurdity ještě umocňuje. Millie je hodná, všemi oblíbená dívka, která pravidelně chodí do kostela. Jednou si ale s sebou přivede přítelkyni, protože si je jistá, že když lidé z kostela mají rádi ji, oblíbí si i její partnerku. Krutě však narazí. Její dosavadní "dobří" přátelé se jí zřeknou a vyhánějí ji pryč, když tu se objeví Bůh v podání skvělého Davida Lawrence. "Cool týpek" všem přítomným vysvětlí, že není nic špatného na partnerství dvou lidí stejného pohlaví. A že by někdy sám přikazoval, že je tomu jinak? Blbost.

Ač zbytek krátkých filmů už pohádkový nebyl, jednu poslední také musím vyzdvihnout. Četli jste někdy v pohádkových knížkách o tom, že by se dívka místo do prince zamilovala do princezny? Má to na svědomí Rada, která dohlíží na "dodržování správných pravidel" při psaní pohádek. Co je ale to správné? Když se dítě už odmala učí, že takhle je to normálně? Pak ale nastává problém, když se z dítěte stane to "nenormální".

Rozjetý vlak 

I když je festival už za svojí větší polovinou, má stále dost co nabídnout. Dnes se třeba ve Světozoru promítá zahajující snímek Místy oblačno, který vypráví příběh dvou postarších dam, jež se vydávají stvrdit svůj dlouholetý vztah svazkem "tam, kde je to legální", na sever Kanady. Dalším bonbonkem festivalu je i dokumentární sekce krátkometrážních filmů s výstižným názvem Vyspali byste se s někým cizím? Pondělní večer pak uzavírá snímek s názvem Jak přežít mor novináře a filmaře Davida France, který se odehrává v osmdesátých letech, v atmosféře plné strachu a nicnevědění. Začíná se šířit nemoc AIDS, o níž se z nedostatku informací šeptá, že se jedná o "mor homosexuálů". Snímek sleduje počátek tvrdého boje s touto chorobou, prolomení bariéry mlčení a představuje hrdiny revoluce. 

Úterní pozdní odpoledne pak nabídne debatu s názvem Proč má Batman bradavky, kde návštěvníci nejenom dostanou odpověď, ale také se dozví něco o cenzuře v komiksech.

Pražská část festivalu končí už tuto středu, pokračovat v krasojízdě se ale bude v dalších městech České republiky. Hned v pátek šestnáctého listopadu se přesune do Brna, kde oficiálně festival Mezipatra skončí. Do dvacátého čtvrtého se pak budou v Olomouci a Ostravě konat Ozvěny, jakási ohlédnutí za festivalem.