CityBee

Jednotlivé exponáty a instalace Národního filmového muzea vytvářené v duchu zážitkového poznávání by měly od listopadu 2016 prezentovat nová témata z historie české i světové kinematografie. Pokud se vám tato zajímavá myšlenka líbí, podpořte ji v kampani na HitHitu. Za odměnu si tam můžete vybrat originální filmové dárky a zážitky. Díky!

P.S.: Správné odpovědi najdete na konci článku.


 Vůbec poprvé se Pražanům naskytla možnost seznámit se se zázrakem pohyblivých obrazů 18. října 1896. Oproti jiným zemím však jejich premiéru neuspořádala společnost bratří Lumiérů s kinematografem, ale zástupci Thomase Alvy Edisona, kteří představili vlastní přístroj zvaný Vitascope neboli „Divadlo živých fotografií“. Zvolili si opravdu prestižní místo – sál Hotelu U Černého koně, který patřil v té době k nejluxusnějším v Praze a hostil císařskou rodinu či houslového virtuosa Paganiniho. Na dobové fotografii se jedná o část budovy zcela vpravo. Ve 30. letech minulého století ji pohltila obrovská novostavba. Uhodnete, jaká finanční instituce národního významu dnes v nové budově sídlí?



 Společnost bratří Lumiérů nicméně nehodlala zůstat pozadu a ani ne o dva týdny později se rozhodla nadchnout Pražany pro svůj slavný kinematograf. Shodou okolností představení francouzských průkopníků filmu proběhlo nedaleko od místa, kde měl premiéru vynález jejich hlavního konkurenta. Jakou budovu si pro tuto příležitost vybrali? (Na fotce je označená šipkou.)



 Promítání filmů se po prvních představeních přeneslo na několik let především do prostorů poutí, lunaparků či hostinských sálů, kam občas zavítaly kočovné biografy. Stálá kina se začala objevovat až téměř po deseti letech, nicméně v Praze už od roku 1897 fungovalo jedno stálé místo, kam bylo možné na film zajít a kde se program obměňoval každý týden díky hostování kinematografických podniků, které doplňovaly varietní představení touto novou atrakcí. Budova Divadla Varieté dodnes stojí a i její účel zčásti přetrval – poznáte, jaká kulturní instituce v ní dnes sídlí? 



 Za nejstarší stálé kino v dnešním slova smyslu lze považovat přírodní biograf, který od roku 1905 fungoval v jedné vyhlášené výletní restauraci u barokního zámečku, jehož pozemek je spjat s posledním šlechtickým soubojem na území Čech. Vyhlášená zahradní restaurace na tomto místě funguje dodnes. O jaké tradičně oblíbené víkendové místo Pražanů se jedná?



 Provozovatelem přírodního biografu byl jistý Dismas Šlambor, který se však do historie zapsal pod svou kouzelnickou přezdívkou Ponrepo. Ten v roce 1908 zřídil první skutečný biograf v Praze v bývalém šantánovém sále významného staroměstského domu s charakteristickým znamením. Uhodnete ze současné fotografie, jaké jméno se pro honosnou budovu vžilo?



 Vůbec první české filmy natočil již roku 1898 Jan Kříženecký jako doplněk programu jeho Českého kinematografu, který byl jednou z hlavních atrakcí Výstavy architektury a inženýrství v Praze. Humorné scénky Dostaveníčko ve mlýnici a Výstavní párkař a lepič plakátů vznikaly přímo v prostředí výstavy. V jaké pražské lokalitě se výstava i první natáčení uskutečnily?



 První české hrané filmy se natáčely improvizovaně v plenéru, na divadelních jevištích, dvorcích či v kulisárnách, kde vznikaly primitivní filmové stavby. První pokus o stavbu filmového ateliéru se uskutečnil až roku 1919 díky mladé filmové společnosti Pragafilm na vskutku netradičním místě. Jednalo se o kupoli poměrně nové monumentální budovy, která filmařům poskytovala místnost o průměru 10,5 metru. V budově sídlila významná banka, která štědře podporovala filmy s národní myšlenkou. Na nároží jakých významných pražských ulic se tento palác s kupolí nachází?



 Na první moderní filmový ateliér, který však byl stále provizoriem, jelikož se nepodařilo realizovat projekt filmového města nad Braníkem, si čeští filmaři museli počkat do roku 1921. Na studio byl adaptován dřevěný pavilon bývalé restaurace v zahradě jedné vinohradské průmyslové stavby, který byl na toto místo přenesen ze Stromovky. Výroba českých filmů však přesto díky rozsáhlému natáčecímu prostoru včetně laboratoří dosáhla konečně evropského standardu. O pozemek jakého podniku se jednalo?



Rostoucí produkce českých filmů si roku 1926 vyžádala vznik druhého ateliéru, který byl sice menší, zato filmařům poskytoval modernější vybavení. Stejně jako vinohradský pavilon byl vystavěn ze dřeva, což se mu za tři roky stalo osudným. Silně hořlavá filmová surovina způsobila v říjnu roku 1929 požár budovy, při němž byla zničena část čerstvě natočeného filmu Tonka Šibenice. Tato nešťastná událost nicméně vedla k nabídce z Francie, díky níž byla část filmu ozvučena v pařížském studiu, a vznikl tak vůbec první český zvukový film. Na pozemku jaké historické usedlosti na levém břehu Vltavy, jež patřila rodině slavných pražských průmyslníků, ateliér stával?



SPRÁVNÉ ODPOVĚDI:
1 – Česká národní banka
2 – Hotel Saský dům
3 – Hudební divadlo Karlín
4 – Klamovka 
5 – Dům U Modré štiky
6 – Královská obora / Stromovka
7 – Vodičkova a Václavské náměstí
8 – Vinohradský pivovar
9 – Kavalírka

Jestli máte chuť ještě na jeden filmový kvíz, tentokrát na téma "Kde se v Praze natáčely slavné české filmy", najdete ho ZDE - Velký pražský filmový kvíz.