CityBee

Vltava se svými ostrovy a mosty
Prvním architektem Prahy byla Vltava a její přítoky. V průběhu statisíců let se zařezávala stále hlouběji do svého podloží, vytvářela říční terasy, meandry a ostrovy. Modelovala terén pražské kotliny dávno předtím, než sem přišli první lidé. Dala vzniknout působivé přírodní scenérii, do které pak generace architektů a stavitelů vkládaly svá díla.  

Malá Strana a Hradčany 
Malá Strana, klenot vsazený mezi zelené svahy Petřína a Letné, korunovaný siluetou Pražského hradu a střežený od západu věžemi Strahovského kláštera. Za Hradem dejvicko-bubenečská kotlina, lemovaná vilovými čtvrtěmi Baba a Hanspaulka. Dále směrem vlevo Ořechovka, Střešovice, sídliště Červený vrch a Břevnov. Na obzoru zelený pás na hraně Šáreckého údolí.



Staré Město
Staré Město, fascinující labyrint křivolakých uliček s řadou tajemných průchodů a plácků, nad níž se zdvihají desítky kostelních věží, kupolí a vížek měšťanských domů a paláců. V rostlé struktuře zástavby jsou dodnes patrné trasy starodávných obchodních cesty, podél kterých se město formovalo. Vpravo se nachází Staroměstské náměstí, skutečné centrum historické Prahy. Nad ním domovní bloky, jež nahradily pitoreskní zástavbu bývalého židovského města, asanovanou koncem 19. století.    



Václavské náměstí 
Nové Město, založené králem Karlem IV. v roce 1348, dodnes udivuje svou velkorysou koncepcí. Široké ulice a prostorná náměstí neměla ve své době v Evropě obdoby. Jedním z nich je Václavské náměstí, zakončené majestátní budovou Národního muzea. Dříve zde stávala Koňská brána, zde historická Praha po pět staletí končila. Následovala mírně zvlněná krajina Viničních hor, pohlcená rychle postupující zástavbou Královských Vinohrad v poslední třetině 19. století. 



Karlovo náměstí 
Karlovo náměstí, největší středověké náměstí Evropy, dříve Dobytčí trh, dnes městský park. Těžiště jižní části Nového Města, která byla v prostoru Albertova a Karlova zastavěna až na počátku 20. století. Větší rozvoj města jižním směrem umožnil až Nuselský most, spojující historické centrum s Pankráckou plání. Zde vyrostla sídliště a výškové budovy, novodobé věže stověžatého města.    



 Náměstí Jiřího z Poděbrad  
Královské Vinohrady se svou typickou blokovou strukturou zástavby. Racionálně vedené přímé ulice jasně vymezují domovní bloky i volné prostory náměstí a parků. Jednotlivé činžovní domy jsou různorodé, dodržují však pevně danou uliční čáru i výškovou regulaci. Výsledkem je klasické kompaktní město, příjemné a estetické. 



Žižkov 
Zajímavá ukázka setkávání různých struktur zástavby a prolínání města s přírodními prvky. Vlevo stísněné domovní bloky starého Žižkova, ohraničené protáhlým hřbetem Vítkova a vrchem sv. Kříže s parkem Parukářka. Vpravo velkorysejší domovní bloky z první poloviny 20. století, zakončené zelenou plochou Olšanských hřbitovů. Ve středu Žižkovská televizní věž a kruhové Škroupovo náměstí, asi jediné, které bylo v Praze dokončeno.

     
Strašnice a Malešice 
Dále od centra města přechází kompaktní bloková zástavba v rozvolněnou zástavbu sídlištní. Solitérní prefabrikované stavby, kvádry naležato či nastojato, rozmístěné v  plochách zeleně. Ve spodní části jedno z nejstarších pražských sídlišt, Solidarita, a nad ním sídliště Malešice a Jarov. Na horizontu pak Ďáblice a Kobylisy. Historie pražské sídlištní výstavby v jednom pohledu.



Depo Hostivař a malešická spalovna       
Každé město má svou periferii, zónu staveb technické a dopravní infrastruktury, zajišťující jeho každodenní chod. Průmyslové a logistické areály, rozmístěné podél dopravních koridorů a železničních cest. Svým charakterem provizorní stavby, které nahradí městská zástavba, až sem jednou doroste. Dříve Karlín a Smíchov, pak Vysočany a Hloubětín, dnes Malešice a Štěrboholy. Periferie se v čase posouvá.  



Území mezi Uhříněvsí a Dubčí
Území nikoho, rozhraní mezi městem a zemědělskou krajinou. Nová zástavba zde pohlcuje odumírající pole, plochy někdejší zemědělské krajiny, dnes nevyužité a zarostlé náletovou zelení. Pohlceny jsou také stávající sídla, vesnice se svou vlastní strukturou, jež se v městě rozplynou. Není ale nad čím zoufat, jedná se o přirozený proces růstu. Však i na místě Starého Města byla kdysi volná krajina, kterou vedly cesty k vltavským brodům. Podél těchto cest začalo město růst a roste stále.