CityBee

Jak důležitý pro Prahu je nedávno otevřený tunel Blanka?
Myslím, že má zásadní význam, i když ten tunel, jako součást města i jako samotná stavba, je skutečně velmi ošklivý, je to ostuda české architektury. Můžeme chvilku diskutovat i o tom, jestli mohl vést jinudy, nebo nemohl – spíš nemohl. Ale je to primárně o nedokončených pražských kompozicích: asi se nikdo z nás nedožijeme toho, že by Praha měla hotový dopravní systém. 

Jak chcete naložit se severojižní magistrálou?
S tou metropolitní plán počítá jako s jednou z hlavních městských tříd pro 21. století. Kromě magistrály ovšem vymezujeme i takzvaný Severní diametr, který vede od Černého Mostu přes Vysočany do Holešovic, na Letnou, do Dejvic a na letiště. Jsem přesvědčen, že podél těchto dvou velkých pražských os a na jejich křížení se bude odehrávat další rozšíření centra v tomto století.

Budete chtít magistrálu „polidštit“ – odstranit z ní svodidla a změnit ji v normální ulici, která půjde přejít? Měly by se kolem ní stavět i nové domy?
To především, to je úplný základ. Musí se to stát na Florenci, ale i cestou nahoru na Prosek nebo na Jižním Městě a na pankrácké pláni, v Holešovicích. Je jenom otázka času, kdy to všechno nastane. Pak se magistrála postupně promění v ulici, v metropolitní městskou třídu. Všichni dnes obdivují Champs Elysées, i když je to bulvár s deseti pruhy pro auta a podobné je to ve všech významnějších metropolích nejen Evropy. Je ale potřebné si uvědomit, že každá tato městská osa je dlouhá dvacet kilometrů, to nikdy nebudou „klidné pěší uličky“, jsou to základní tepny metropole. 

Budou v novém územním plánu metropole, na kterém pracujete, zakresleny i nové ulice?
Ano, někde budou zakresleny nové ulice, někde budou naznačena propojení, někde bude dána jen rozloha veřejných prostranství – ulic i nových parků. Plán bude konkrétní, ale musí být i dostatečně flexibilní. Má-li platit mnoho let a být stabilní, musí obsahovat i dostatečnou míru svobody. Nikdo nedokáže odhadnout, jakým směrem se bude život vyvíjet.
Co je dnes nejdůležitější, je stanovení charakteru jednotlivých lokalit. Plán stanoví, že jde třeba o zahradní město, kde jsou za plotem dvou a třípatrové rodinné domy. Potom není možné, aby tam vznikla pětipatrová bytovka, protože to není v souladu s charakterem zahradního města. Zároveň bude, poprvé v historii, na celém území Prahy stanovena výšková regulace.

 
 

Poroste Praha do výšky?
Já doufám, že někde ano, a doufám, že brzy, ale podle předem stanovené kompozice. Je to ale především věcí budoucí diskuse a společenské poptávky. Bude záležet na tom, kdy si Praha uvědomí, že k městu, metropoli jedenadvacátého století, také patří ona modernistická výstavba na okraji, že město není jen jeho nejstarší část nebo jen rodinné domy v zahradách. A i ta modernistická část města potřebuje své dominanty. Třeba pankráckou pláň s jejími výškovými budovami je třeba dostavět už proto, že to tak od počátku bylo komponováno. I posledních, z krátkodobého pohledu velmi kontroverzních, sto let je součástí historie našeho krásného města.

Pražané jsou ale na výškové budovy dost alergičtí. Tušíte proč?
Pokud je tomu opravdu tak – a tím si nejsem jist –, jsem přesvědčen, že je to tím, že je aktivisté společně s novináři takto vychovali. Neumím říct jiný důvod.

Odpor ale nepochybně vyvolává i to, že pankrácká pláň vytváří protiváhu Hradčan.
Ano, a zaplaťpámbu, že vytváří. Právě v tom je její kompoziční síla.

Je to ovšem tak „strašně vidět“, že by mnozí raději viděli takovou výstavbu podstatně dál.
Dál od čeho? Od života? I pařížská La Defénse je vidět, dokonce uzavírá osu, jejíž počátek je v Louvru. Mnoho nových staveb bývalo, jak říkáte, strašně vidět, a bylo nenáviděno vždy po nějakou dobu… Dnes jsou ovšem památkami a dotvářejí typický charakter a obraz města. To čeká i pankrácké panorama, jen je potřeba čas.

 

Rozumný člověk by asi řekl, že když vidí někde lešení a zedníky, pak to město jeví známky života, snaží se o vlastní reprodukci. Kde toto chybí, působí to podezřele…
Ano, já osobně jsem přesvědčen, že když se podíváte na město, na jehož horizontu nejsou nikde vidět jeřáby, znamená to, že město umírá. A mám pocit, že to tak v Praze asi chceme, protože nejsme schopni přivítat jedinou stavbu. Vadí nám všechno: silnice, nové mosty, domy, i technická infrastruktura. A přitom stavby všeho druhu jsou pro život města životně důležité.

Co s tím?
Jedno irské přísloví zní: Abychom zůstali stát, musíme přidat do kroku. Dnes už nejsme schopni držet krok ani s Evropou, a to Evropa na tom není vůbec valně. Celý starý kontinent je v podivném stavu nekonkurenceschopnosti, zahnívání a umírání. A obávám se, že my jsme na tom ještě hůř. Proto musíme vytvořit jednoduchou vizi a trvat na jejím naplnění. Pak budeme mít možná šanci.

*****

Delší verze rozhovoru vyšla v týdeníku Dotyk, který si zdarma můžete stáhnout v App Store nebo Google play.