CityBee

Aferim!

(Kino Světozor – Velký sál 11. 7. 16.00, Kino Světozor – Malý sál 16. 7. 18.00)
Mladý rumunský režisér Radu Jude byl za tento dobrodružný historický snímek s komediálními prvky po právu oceněn na letošním Berlinale Stříbrným medvědem za nejlepší režii. Jeho přístup k dějinám na plátně je totiž naprosto jedinečný. Aferim! nás zavede do rumunského Valašska 19. století, kde se rozbíhá takřka westernové pátrání po uprchlém cikánském otrokovi. Snímek však zdaleka není jen povedenou žánrovkou, je i podmanivou cestou do kolektivní paměti Rumunska a přibližuje mentalitu předminulého století s takovou autenticitou, jaké se podařilo ve filmu málokdy dosáhnout.

Berani

(Kino Světozor – Velký sál 12. 7. 18.30, Kino Aero 19. 7. 18.00)
Dva tvrdohlaví bratři, kteří hospodaří na ovčích farmách v těsném sousedství a čtyřicet let mezi sebou sotva prohodili slovo, jsou protagonisty této hořké islandské komedie. Jejich věčné zápolení a soutěživost vezmou rychlý konec poté, co jeden z nich zjistí, že bratrův beran je nakažen zákeřnou chorobou. Všechna stáda v údolí se musí vybít, kontrolu přejímají veterináři a mezi oběma bratry se objeví ještě neprostupnější stěna. Ovšem brzy si uvědomí, že nemohou dopustit, aby plemeno jejich rodu definitivně zaniklo, čímž se oba bezhlavě pouští do riskantního dobrodružství… Snímek tvůrce, který vystudoval pražskou FAMU, zaujme drsným humorem, v němž se však neztrácí průzračná jímavost, a nápaditým využitím islandských reálií včetně úchvatné krajinné scenérie.

Domácí péče

(Kino Světozor – Velký sál 12. 7. 21.00, Kino Aero 13. 7. 13.00, Kino Světozor – Velký sál 15. 7. 16.00)
Proslulý reklamní režisér Slávek Horák v Karlových Varech uvedl svůj pozdní filmový debut a podmanil si celý Velký sál Thermalu. Několikaminutový potlesk ve stoje byl zaslouženou poctou pro vnitřně silný, citlivý a decentně humorný snímek o obětavé zdravotnici Vlastě, která se musí vypořádat s terminální diagnózou.  Nečekejte však tradičně uplakaný snímek o umírání. Pro hrdinku totiž není problémem víceméně stanovený termín odchodu, ale nutnost začít alespoň v posledních měsících myslet taky trochu na sebe. Prochází tudíž za vedení dvou svérázných žen nečekanou lekcí zdravého egoismu, do níž je proti své vůli zatažen i manžel, který si zakládá na svém vzdoru vůči citovým projevům. Naprosto uvěřitelnému a dojemnému Vlastinu portrétu vdechla život skvělá herečka Alena Mihulová, jež po více než dvaceti letech získala opět velkou roli hodnou jejího přirozeného talentu a společně s Bolkem Polívkou vytvořila nezapomenutelnou dvojici.

Fúsi

(Kino Světozor – Malý sál 15. 7. 20.30, Kino Aero 18. 7. 18.00, Kino Světozor – Velký sál 19. 7. 18.30)
Islandská kinematografie letos ve Varech nabídla ještě jednu výjimečnou filmovou lahůdku, která se opět nese v hořce komediálním tónu. Fúsi je portrétem stejnojmenného muže, který na první pohled připomíná metalového hromotluka, ve skutečnosti je to zakřiknutý chlapík, jenž na prahu středního věku stále žije s matkou, jeho světem jsou velké bitvy druhé světové války, poddává se šikaně v zaměstnání a sousedé jej považují za úchyla. Vše se v jeho omezeném životě hroutí, dokud do jeho života nevstoupí potrhlá popelářka Sjofn. I když jejich opatrně se rozvíjející milostný románek má spíše trpkou příchuť a neslibuje skutečnou lovestory, přeci jen má pro Fúsiho obrovský význam. Tuto dojemnou a přesto uvěřitelnou postavu v úžasném podání Gunnara Jónsonna si zamilujete a ani na chvíli vás nedonutí pomyslet na obdobné sebelítostivé snímky o životních outsiderech, jimiž ještě nedávno oplývala naše kinematografie.

Tělo

(Kino Světozor – Velký sál 15. 7. 21.00, Kino Aero 16. 7. 20.30)
Prokurátor utápějící prázdnotu po smrti ženy v alkoholu, jeho traumatizovaná dcera podléhající anorexii a psycholožka, která po ztrátě syna získala schopnost komunikovat se záhrobím – to jsou protagonisté dramatu, které na první pohled slibuje pořádnou dávku deprese. Na Berlinale oceněná režisérka Malgorzata Szumowska však na životním dně přesvědčivě hledá naději a to s tak obratnou samozřejmostí, že poměrně silný ezoterický rozměr vůbec nepůsobí násilně. Naopak výborně doplňuje psychoterapeutickou rovinu a přináší výslednou katarzi, která není výsledkem spiritistické seance, ale vnitřního přetlaku všech zúčastněných osob. Polská kinematografie v Karlových Varech přesvědčila o tom, že může mít patent na silná lidská dramata a právě Tělo se po emocionální stránce dostane hluboko pod kůži.