CityBee

Evropské horizonty nejsou jen sekcí festivalu TINA B., ale i ustaveným uměleckým fórem. Co je jeho posláním?
Evropské horizonty jsou mezinárodní formou fóra, které jsem provozovala v mém rodném městě Mikkeli ve Finsku v letech 2006 – 2011 pod názvem ARTO. Nyní se Horizonty každoročně věnují určitému tématu. Letošním tématem je umění a štěstí, příští rok to bude umění a společnost. Ve fóru se snažíme nabídnout umělcům šanci tvořit a vystavovat nová díla, zvyšovat jejich mobilitu a mým osobním cílem je hlavně vytvořit užitečnou interakci mezi uměleckým světem a veřejností. Věřím, že nezávislá a nekomerční umělecká fóra mají co dát jak společnosti, tak trhu s uměním. Nemám nic proti prodeji výtvarných děl, ale umělci musí mít i prostor pro experimenty. A právě pro ty jsou Evropské horizonty určeny.

Díla z vaší sekce budou k vidění především v Galerii Vernon. Dočkáme se tam spíše "klasických" forem umění, anebo i neobvyklých kousků?
Evropské horizonty jsou multiartovým fórem, které chce návštěvníkům nabídnout pohled do zákulisí tvorby uměleckých děl, takže lidé uvidí nejen hotová díla, ale i proces jejich tvorby. V galerii tak uvidíte malby, fotky, mixovaná média, videa, sochy, ale třeba i dokument o jejich tvorbě a o mezinárodní spolupráci, díky které sochy vznikly. Lidem nabídneme i vedlejší projekty fóra nazvané SPUTNIK. V těch najdete všechno od experimentálního tance přes drama až po workshopy pro děti. Naše dílka najdete také v Klementinu, ve studentském Klubu K4  a tak dále.

Spojuje něco konkrétní umělce, které jste pro svou sekci vybrala?
Samozřejmě se řídím hlavně vlastním instinktem a vybírám umělce, jejichž tvorba mě osloví. Společné je jim to, že mají smysl pro matérii. Ať už pracují s videokazetou nebo se dřevem, všichni mají ke svému médiu dost specifický přístup. Zručnost a provokativní nápady jsou základem dobré show – a já jsem si jistá, že právě ta naše je zachycuje.

Ve vaší sekci se věnujete tématu evropské integrity a její krize. Je váš pohled na toto téma politický nebo spíše, řekněme, sociologický?
Každý rázně vyslovený názor je snadné interpretovat jako politický. Já jsem sice striktně politický názor nevyjádřila, ale mám za to, že současné umění – na rozdíl od veškeré politické korektnosti kolem – vždy něco říká. To nejlepší umění by podle mě mělo reflektovat stav člověka. Společnost, politika a současná témata jsou v něm tak přirozeně zahrnuta. Tím se dostáváme mnohem dál za politiku.

Hlavním tématem festivalu TINA B. je ART AND HAPPINESS. Jak jste se ve své sekci věnovala štěstí vy?
S ředitelkou festivalu Monikou jsme loni hovořily o našich budoucích plánech a zjistily jsme, že přemýšlíme nad podobnými tématy. Co nás dělá šťastnými, jak umění obohacuje náš život, jestli má vizuální umění stále smysluplný dopad na společnost… Právě tyto otázky se Evropské horizonty snaží postihnout na několika rovinách a v různých přístupech. Pro mě osobně je ale i spolupráce samotná cestou ke štěstí. Nesmírně mě těší poznávat lidi, učit se novým věcem a dívat se na svět z perspektivy jiných. Právě to mi totiž rozšiřuje obzory a hlavně nic, skutečně nic se podle mě nevyrovná spolupráci s motivovanými a šikovnými lidmi.