CityBee

Objektifikace*, neboli ponížení člověka na pouhý objekt, je fenomén, kdy u objektifikované osoby dochází k jejímu odlištění, odebrání jejích pocitů, potřeb a kontroly nad sebou samou. Objektifikace, většinou ženského těla, je v naší společnosti normalizovaný stav. Americká spisovatelka a aktivistka Susan Sontag ve své eseji s názvem The Double Standard of Aging rozebírá, jak je ženské stárnutí oproti mužům měřeno dvojím metrem. Muž zraje, žena pouze stárne. Veškeré atributy, vlastnosti a tělesná změna, kterou ženy s přibývajícím věkem procházejí, jsou něco nepřijatelného. Tato skutečnost z nich činí objekt. Sontag tuto esej napsala v roce 1972. Píše se rok 2023 a můžeme si položit otázku, co všechno, a zda vůbec něco, se změnilo.

Výstava Žena objektem otevírá diskuzi na toto téma. Zastoupeno je celkem 7 umělkyň, které na 11 dílech vzájemně vedou dialog. Díla vznikala nezávisle na sobě, na jiných místech, za jiných podmínek, jinou technikou. Přesto se každé z nich dotýká stejného tématu. Ženy zažívají objektifikaci již od útlého věku, je to zkušenost, se kterou se každá v menší či větší míře během života setkala. Ať už formou bodyshamingu, catcallingu, nedobrovolné sexualizace, toxických vztahů, ageismu nebo násilí. Tato výstava reaguje na všechny její formy. Díla se dotýkají buď jednoho nebo více podob objektifikace a odkrývají její každodenní přítomnost v našich životech. Umělkyně ve svých dílech ale také oslavují ženství, jeho mnohovrstevnatost, křehkou sílu. Jako celek tvoří pomyslný manifest za to, převzít zpět kontrolu nad svým tělem. Výstava není sebelítostivou zpovědí umělkyň, ale svědectvím o současné ženské tvorbě, jež vzniká ve společnosti, která stále měří ženy dvojím metrem.

Díla byla instalována tak, aby spolu konverzovala jak tematicky, významově, tak esteticky. Sesterství, pospolitost, sebevědomí a nezávislost na sebe reagují v diptychu fotografií s malbou. Úderná a bojová, ale i klidná abstrakce se střetává s figurou poznamenanou toxickým vztahem, která v sobě znovu objevila respekt. Zdánlivě hravý vyšitý obraz na průhledném podkladu proti sobě staví nevinnost a sexualizaci, naproti tomu šitá figura v sametu přebírá vládu nad svým tělem. Něžnost je zabalená v linorytu. Jemný akvarel odhaluje temnější stránku mateřství. Díla vyprávějí osobní události, které se potkávají s prožitky všech žen. Každé z nich má v sobě skrytou sílu v jiné podobě. Výstava vyzývá diváky k zamyšlení, jakých všech sfér života žen se objektifikace dotýká.

„Women should allow their faces to show the lives they have lived. Women should tell the truth.” – Susan Sontag

*V českém jazyce je používán nesprávný výraz „objektivizace”, což ale znamená dívat se na něco objektivně, s odstupem, nezávisle. Naproti tomu objektifikace je proces, kdy je na jinou žijící bytost nahlíženo jako na objekt.