CityBee

Přes den jsem si v lese hrála já, přes noc vojáci

Přes týden byl vstup do lesa zakázán, slyšeli jsme jen zvuky střelby a nálety stíhaček

Člověk si na ty zvuky zvykl

Místo má historii, lesy plný schovávajících se partyzánů, plný zbraní

Hráli jsme si v bunkrech, stavěli v nich domečky pro skřítky

Spousta nevybuchlých pum, pes každou chvíli nějakou vykope

Už se z toho nedělá věda, všichni máme číslo na pyrotechnika

Prostě jsou tam zakopaný, i ty těla, jsou zakopaný, mrtvý rozložený zakopaný

Hrajeme si tam na hrdiny, je to taková hra, se vzduchovkama a starejma kelímkama od jogurtu

Generační paměť otisknutá do dětských her. Atmosféra lesa dovoluje nahlédnout do bunkru plného pokladů, které mají pro dítě nevyčíslitelnou cenu. Jako půdní profil jsou vrstveny odkazy předchozích generací. Vše, co jsme zakopali, eroze z půdy navrátí. Autorský text sepsaný ze zážitků a dětství v oblasti vojenského újezdu, ve kterém žije už čtvrtá generace. Vychovává zde své děti, co si v lese hrají na kdysi přítomné partyzány.

Projekt vznikl s podporou programu Studentská intermediální laboratoř 2023 ve spolupráci s Institutem intermédií. Děkujeme studiu TEP39 za rezidenční zkoušení a Inkubátoru Krenovka za výtvarné zázemí. Jmenovitě děkujeme Onřeji Zuntovi a Antonínu Sychrovi za pomoc s přípravami inscenace.