CityBee

Ty se podle něj vzdálily od původního významu rituálu a znovuožívají především v podobě vizuálně zajímavých setkání velkého množství lidí a masek navazujících sice na původní tradice, ale již většinou bez přítomnosti onoho silného duchovního prvku. Přestože se jedná o velmi barevnou podívanou, černobílé fotografie svojí monochromatičností odkazují k někdejším tradicím a imaginaci tohoto svátečního období.

Fotografie z tohoto cyklu vznikaly během posledních pěti let, včetně jednoho roku “covidového”,  na pěti různých lokacích od Blatné po asi nejnavštěvovanější karneval v Roztokách u Prahy.

Fotografické začátky Jana Mihalička (1965) spadají do doby před rokem 1989. Fotografoval především komunitu kolem československého skateboardingu a snowboardingu, a od roku 1987 spolupracoval s vydavateli samizdatu. Od prosince 1989 působil jako fotoreportér Lidových novin. Fotografoval nejen v Československu, ale i v mnoha dalších zemích světa. Především se zaměřoval na válečné konflikty a humanitární akce tehdy vznikající, dnes celosvětově respektované organizace Člověk v tísni. V roce 1994 patřil k členům přípravného týmu zpravodajského časopisu Týden a byl jedním z jeho fotografů. Dnes je členem redakce Seznam Zprávy a pokrývá fotograficky aktuální události i běžné dění v ČR. 

Volnou fotografickou tvorbou rozvíjí především klasický černobílý dokument v duchu tradic humanistické fotografie. Tématem jeho prací je i lidské společenství, a tak se logicky musel i protnout s námětem masopustů.