CityBee

Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří mají zdravý odstup od oficiální kultury a nebojí se jít do rizika. 
Dramaturgie Bazaaru se soustředí na tvůrce nezávislé scény střední a východní Evropy a od roku 2019 výjimečně i Blízkého východu.

Slovo k letošnímu tématu

Čí tělo je moje tělo? V poslední době mnoho středoevropských a východoevropských tanečních a divadelních umělců vytvořilo inscenace, které se snaží na tuto zvláštní otázku odpovědět. Nikoliv poprvé jsme totiž svědky toho, jak jsou těla lidí brána násilím jako rukojmí. Jak jsou jiná těla odváděna do aktivně bojujících armád. Jak jsou těla dalších rozbíjena nebo ničena v rámci trestuhodných jednostranných útoků. A náhle je snazší si uvědomit, jak jsou další těla, obzvláště žen, objektivizovaná a komodifikovaná. Jak jsou práce všech těl i jejich nutkavé potřeby zneužívány pro zisk. A jak zranitelné a křehké může být tělo jednotlivce v takovém světě…

Jaká je alternativa k vnímání lidského těla jako zdroje? Nebo se má tělo spolu s krajinou, rostlinami, živočichy a nerostnými surovinami vykořisťovat až do vyhubení? Zdroje, jak víme, se přece těží nebo sklízejí, ale také je neváháme selektovat a vyřazovat.

Inovativní umělci naštěstí hledají a ukazují cesty, jak se bránit převzetí těla zvenčí: můžeme být svědky, pozorovateli i spolu-účastníky odvážných praxí, které nás znovu spojují s posvátností našeho těla a sebeuvědoměním. Posilují postavení lidí, aby mohli sami rozhodovat o svém těle, posilují respekt ke konsentu, neboli svolení, a nebojí se oslavovat vlastní tělo, jeho sexualitu, jeho hlas a svobodu. 

Praxe, výzkum a tvorba těchto umělců také naznačují, jak můžeme sami vidět a přijmout, že naše těla jsou součástí něčeho, co nás přesahuje: něčeho spirituálního, nebo něčeho, co souvisí s naší komunitou, naší demokracií, obranou díla generací, kterým je svoboda, a samotnou krajinou, kterou sdílíme napříč politickými hranicemi.