Česká centra

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky České republiky a posilují dobré jméno ČR ve světě. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů – EUNIC.

Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 25 poboček na 3 kontinentech - kromě Českých center spravují také Český dům v Moskvě, Jeruzalémě a Bratislavě.

Historie Českých center se začala psát roku 1949, kdy byla založena Kulturní a informační střediska (KIS) v Sofii a Varšavě. Po roce 1989 na činnost KIS navázala Správa zahraničních kulturních zařízení, která se roku 1994 přejmenovala na Správu českých center, později pouze Česká centra.

V 90. letech vznikaly nové pobočky v největších západoevropských metropolích – (Londýn, Vídeň, Paříž) a v dalších evropských městech. Podstatně se rozrostlo také spektrum činnosti organizace. První mimoevropské České centrum bylo zřízeno v New Yorku (1995), následovalo Tokio (2006), Buenos Aires (2007 - 2011), Tel Aviv (2010) a naposledy Soul (2013). V roce 2018 bylo otevřeno České centrum v Athénách a Český dům Jeruzalém. V roce 2019 bylo znovuotevřeno České centrum Řím.

V současné době síť Českých center v zahraničí představuje 25 poboček ve 21 zemích světa na 3 kontinentech.