Muzeum literatury

Památník národního písemnictví = Muzeum literatury

Památník národního písemnictví je významné literární muzeum, které bylo před
sedmdesáti lety umístěno v budovách Strahovského kláštera. Po získání bubenečské Petschkovy vily a po její rekonstrukci se do ní Památník národního písemnictví přestěhoval a pod názvem Muzeum literatury otevírá své sídlo veřejnosti. Tisíce archiválií, knih i výtvarných děl, které soustřeďuje ve svých fondech, dostávají příležitost promluvit v novém prostoru, kde jsou prezentovány ve stálé expozici a v kratších tematických výstavách. Stálá expozice zve k návštěvě jako celek, který lze sledovat jako historii literatury. Zároveň je však každý z deseti sálů specifický. Archivní materiály doplňují autorská audiovizuální díla současných umělců.

K dispozici je rozsáhlý digitální katalog s rozšiřujícími informacemi. V multifunkčním sále i v přilehlé zahradě probíhají doprovodné a lektorské programy. Zrekonstruovaná budova Petschkovy vily disponuje nejen výstavními prostory o rozloze téměř 1 000 m2, kavárnou a zahradou, ale i moderními odbornými pracovišti a studovnami, které poskytují badatelské služby.

Co vlastně vystavujeme, vystavujeme-li „literaturu“? Rukopisné, tištěné a výtvarné
artefakty či archiválie osobní povahy zrcadlí osobnosti autorů, avšak dílo samo
zůstává ve skrytosti. Naše pojetí expozice nesleduje žádnou konkrétní vyprávěcí linii –poukazuje na otevřenost a variabilitu vazeb, interakcí a přenosů, k nimž v rámci literatury dochází.

Samostatně budované jednotlivé části expozice sledují půdorys budovy – v rytmu
malých a velkých místností se střídají šířeji pojatá témata a monograficky zaměřené pohledy na tvorbu jednoho autora či na konkrétní literární dílo. Výměny exponátů a změny témat v průběhu trvání expozice odkazují k principu nestálosti, která je v samém základu naší koncepce. Biblické poselství o stvoření světa slovem rezonuje v literatuře od jejích počátků. Prostřednictvím jazyka rovněž spisovatelé vytvářejí svět, jehož podoba se v průběhu čtení proměňuje nejen vlivem individuální imaginace, ale také s každou další generací. Čtení, ke kterému expozice vyzývá, jedinečným způsobem zpřítomňuje a otevírá svět, zároveň inspiruje k hlubšímu poznání nás samých, rovněž i k pochopení druhého.