Winternitzova vila

Vilu nechal postavit od Adolfa Loose a Karla Lhoty v roce 1932 pražský právník JUDr. Josef Winternitz pro sebe a svou rodinu: manželku Jenny, dceru Suzanu a syna Petra. Listina o zadání stavby podepsaná Loosem i Lhotou pochází z 5. září 1931 a „Povolení k užívání stavby“ bylo vydáno již 9. září 1932. Stavba Loosova posledního domu tak včetně všech příprav, povolení a plánů trvala pouhý rok.

Winternitzova vila vykazuje typické prvky architektury Adolfa Loose, především nezvyklé uspořádání vnitřních prostor (tzv. Raumplan), promyšlený vestavěný nábytek či pečlivě vybrané obkladové materiály v interiéru. Podobnost se slavnou Müllerovou vilou tedy není nijak náhodná.  

Rodina Winternitzových svou vilu obývala pouze do roku 1941, kdy byla donucena pod tlakem rasové perzekuce dům převést na Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren (Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu). Od tohoto fondu koupila objekt Obec pražská, která nejprve vilu pronajala sochaři Wilhelmu Srb-Schlossbauerovi a později zde zřídila mateřskou školu. Ta zde nepřetržitě sídlila až do roku 1995. 

Winternitzovi žili až do roku 1943 nadále v Praze, tehdy však byli transportováni do Terezína a později do koncentračního tábora Osvětim. Zde také hned po příjezdu zahynul v plynové komoře Josef Winternitz a jeho syn Petr. Jenny Winternitzová a dcera Suzana přežily v Osvětimi za tvrdých podmínek až do konce války. Po osvobození se vrátily zpět do Prahy, ale do své rodinné vily se už nikdy nedostaly. Jejich nárok na vrácení domu sice československý stát uznal a obnovil vlastnické právo pro JUDr. Josefa Winternitze, ale uvalil na dědičky daň dědickou a milionářskou, jejichž splacením bylo navrácení vily podmíněno. Vzhledem k tomu, že Jenny a Suzana neměly žádného majetku ani příjmů a nebyly schopné tyto podmínky splnit, nabídly československému státu darování vily na oplátku za zrušení exekucí a dalších pohledávek, které bojem o navrácení majetku vznikly. 

Ani Jenny, ani Suzana se do vily již nikdy nepodívaly a nemluvily o ní. Sametové revoluce se dožila pouze Suzana, která o existenci domu pověděla svým příbuzným až krátce před svou smrtí v roce 1991. Vrácení vily do rukou svých dětí se už nedožila. Potomci původních majitelů získali dům zpět v roce 1997 a rozhodli se mu vrátit podobu z třicátých let. Opravy proběhly v letech 1999–2002 za osobní účasti členů rodiny. Pozoruhodný výsledek, jakým rekonstrukce do původní podoby byla, byl možný jen díky nezměrné energii a práci vnuka JUDr. Josefa Winternitze, Ing. Stanislava Cysaře.

Od roku 2017 je vila otevřena veřejnosti a je možné ji navštívit v rámci komentovaných prohlídek, nebo v rámci bohatého kulturního programu, který zde probíhá. Také je možné se ve vile ubytovat, nebo si ji pronajmout na svatbu či k uspořádání soukromého večírku. 

Winternitzova vila je i nadále v rukou potomků původních majitelů, kteří se stálou výstavní expozicí ve druhém patře i vzdělávací činností snaží o to, aby se nazapomnělo na pohnuté dějiny 20. století, jež se nesmazatelně zapsaly do historie rodiny i objektu.

NÁVŠTĚVNÍ DOBA

Vila je pro veřejnost otevřena od neděle do středy, vždy od 12:00 do 18:00. Pro návštěvu není nutná předchozí rezervace. Můžete u nás strávit libovolně dlouhý čas, vyzkoušet dobová křesílka a s pomocí tištěného průvodce (který je k dispozici v češtině, angličtině, němčině, francouzštině a hebrejštině) si vychutnat architekturu vily i aktuální výstavy, které jsou součástí vstupného.

KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY

Prohlídky s průvodcem se konají během sobot a nedělí, v týdnu je možné navštívit večerní komentované prohlídky. Součástí sobotních a večerních komentovaných prohlídek je sklenička prosecca pro dotvoření atmosféry 3O. let. Termíny a prodej prohlídek naleznete na prodejním portálu GoOut. Prohlídka trvá přibližně 1,5 hodiny a je v českém jazyce. Prohlídku v anglickém jazyce je možné objednat na e-mailu loosovavila@gmail.com.