Ozvěny Benátského bienále: Eva Koťátková

Žirafa Lenka byla odchycena v Keni v roce 1954 a převezena do pražské zoo, aby se stala vůbec první československou žirafou. V zajetí přežila pouhé dva roky, načež bylo její tělo věnováno do sbírek Národního muzea v Praze. V preparačních dílnách muzea byly její vnitřnosti rozpuštěny, aby z ní zbyla jen kůže, a údajně spláchnuty do veřejné kanalizace.

Výstava Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí, jež se z 60. benátského bienále přesouvá do Národní galerie Praha, sleduje stopy Lenčina života a zabývá se nejen zajetím jako formou násilí, ale také možnostmi uzdravení a nápravy. Uvnitř gigantického tunelu znázorňujícího krk zvířete v krajně zranitelné poloze spánku se odvíjejí jednotlivé kapitoly Lenčina života. Jejich interprety a interpretkami jsou děti, vyučující a starší lidé, kteří*ré s Evou Koťátkovou pracovali*y na sérii workshopů ve školách a komunitních centrech po celé České republice za využití metodologie transformativního vzdělávání kolektivu Gesturing Towards Decolonial Futures.

Výstava si klade za cíl zpochybnit hierarchie a extraktivní praktiky zakotvené v učení, setkávání a pozorování zvířat, ale usiluje také o probouzení kolektivní a kritické imaginace. Vychází z méně známých událostí československé historie obchodu se zvířaty ze zemí globálního Jihu a navrhuje způsoby zapojení, v nichž jsou péče a imaginace stejně důležité jako historický narativ. Zvuková krajina The World of the Free (Svět svobodných) vytvořená uměleckým duem Himali Singh Soin a David Soin Tappeser (Hylozoic/Desires) se skládá z historických záznamů o Lenčině cestě a zpráv o její smrti formou reparační poezie.

Lenka se představuje v Malé dvoraně Veletržního paláce, aby podala svědectví o další etapě svého života: věčném odpočinku v podobě předmětu vědeckého zkoumání v depozitáři Národního muzea. Stárnoucí taxidermie žirafy byla naskenována in situ se zaměřením na prázdná místa v jejích prasklinách. Textura prasklin, kterou umělkyně transformovala do hmatových objektů, je otisknuta v odlitcích, a tak sdílí představu znovuoživení, péče a pohřbení.

Výstava v Národní galerii Praha je rozšířena o další spolupráci s umělectvem Kateřinou Konvalinovou & Jiřím Žákem, Denisou Langrovou & Alex Sihelsk*, Sárou Märc a Majou Štefančíkovou. Příběhy, performance, obrazy a zvuky jejich reakcí tvoří komplexní „metabolismus“ fragmentárního, a přesto kolektivního těla. Společně s „Lenčinou třídou“ – novým prostorem k učení a (od)učení – si klade za cíl budovat pocit sounáležitosti, kde reparační a ekologické vztahy nahrazují uzavřené kategorie jako identita, taxonomie, hranice a národ.

Ve spolupráci s Himali Singh Soin a Davidem Soin Tappeserem (Hylozoic/Desires), kolektivem Gesturing Towards Decolonial Futures, skupinami dětí a starších lidí,  Kateřinou Konvalinovou & Jiřím Žákem, Denisou Langrovou & Alex Sihelsk*, Sárou Märc a Majou Štefančíkovou

Autorka textu: Hana Janečková

Místo konání: Malá dvorana Veletržního paláce