Výstava nejnovějších obrazů Martina Krajce uvádí diváka do svůdného toku vzrušených vizí, sdružujících několik okruhů autorovy představivosti.
Výstava nejnovějších obrazů Martina Krajce uvádí diváka do svůdného toku vzrušených vizí, sdružujících několik okruhů autorovy představivosti, jež postupně vykrystalizovaly během jeho dlouhodobé, soustředěné tvorby: jsme pohlceni dynamickými, sférickými událostmi slučujícími několik prolínajících se protikladných stavů: smyslový i nadsmyslový, bdělý i snový, vnější i vnitřní, zjevný i skrytý. Krajc vtahuje do svého osobního rámce, do šťastných i bolestných okamžiků, přibližuje prostor na dotek i vzdaluje do nekonečna jako by chtěl do jednoho jediného obrazu zahrnout celou přítomnost s jejími stálými i proměnlivými vlastnostmi, a mít ji naráz před sebou. Přestože se dotýká zlatého věku, odrážejí se v něm odlesky zbývajících tří. Na posledních plátnech se dění mění v planoucí energie přítomné v jednom neměnném a nezvratitelném protnutí, ve kterém se minulé stává budoucím a budoucí vplývá do minulého. Do letošních obrazů vstoupilo množství různě se o slovo hlásících autorových poloh, odkazujících někdy až k počátkům jeho tvorby, jež nabyly silného emotivního vyznění, založeného na ojedinělém malířském přístupu, propojujícím uhel a akryl, realisticky přesné podrobnosti i abstraktní bezprostřední gesto, vláčný zlomek těla a ubíhající hrany staveb. Zastoupené obrazy jsou velkorysou syntézou Krajcova malířského uchopení přirozeného i transcendentálního světa.
Kurátor výstavy: Karel Srp