Zavřít reklamu
Vážení návštěvníci, velmi nás zasáhla zpráva o náhlém odchodu Vojtěcha Havla. Naše myšlenky jsou nyní s jeho ženou Irenou. Koncert je zrušen.
Užijte si hudbu přímo ve výstavě Antony Gormley / Pavla Melková. Speciální událost ze série Art Sounds přivede v úterý 26. listopadu do Galerie Rudolfinum vzácné hosty – Irenu a Vojtěcha Havlovy. Koncert začíná v 17 hodin. Vstup je volný.
„Když jsme v devadesátých letech poprvé hráli v Londýně, dal nám náš přítel Jiří Plieštik, sochař a fotograf, kontakt na Antonyho. Vůbec jsme netušili, o koho jde, věděli jsme jen, že je také sochař. Pozvali jsme ho a on skutečně přišel, koncert se mu líbil a pozval nás druhý den do svého ateliéru. Vzali jsme s sebou i naše nástroje – violu da gamba a violoncello – a jen pro něj hráli. On si sedl na zem před nás a v reakci na naši hudbu kreslil obrázky.
Po pár letech jsme zase hráli v Londýně a Antony ve svém novém, daleko větším ateliéru zorganizoval koncert, kam pozval své přátele a my jsme hráli mezi jeho sochami. Stali se z nás přátelé a každé další setkání s ním je pro nás velkou radostí. Teď už víme, jak velká je Antony Gormley osobnost. Jeho pokora a hloubka, se kterou pracuje na svých dílech, je úžasná. Moc nás těší, že můžeme zahrát během jeho výstavy v Galerii Rudolfinum v Praze.“
– Irena a Vojtěch
Irena Havlová (narozena 26. 5. 1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě. Vojtěch Havel (narozen 19. 5. 1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze o manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu.
Díky skutečně mimořádné dávce univerzality, jejich vytříbenému projevu a originalitě jejich tvorby bývají Irena a Vojtěch Havlovi pro snadnější orientaci čas od času přiřazováni k některým rozmanitým hudebně stylovým proudům. Dlouhé meditační plochy jejich hudby inspirované východním myšlením i ona elektrizující forma komunikace umělců při živých vystoupeních má za následek to, že sama kritika neví kam přesně jejich tvorbu zařadit. Výrazový rozptyl používaných vyjadřovacích prostředků bývá totiž u manželů Havlových ve většině případů natolik rozmanitý, mnohotvárný a hlavně neustále se proměňující, že jakýkoliv pokus o alespoň rámcové slovní zachycení podstaty jejich muzikantského dialogu za konkrétní skutečností nutně pokulhává. Jejich hudba v sobě nese nádech poetičnosti a inspirace neevropskými kulturami je v ní velmi patrná. Ve svých kompozicích využívají rozmanitých hudebních nástrojů (violoncello, klavír, viola da gamba, zvony, tibetské mísy aj.). Manželé Havlovi berou svou uměleckou tvorbu jako poslání a svou hudbu jako dar, kterým předávají mírumilovné duchovní poselství.
