CityBee

Ústředním tématem se stává „člověk nahý ve svém osudu“ (F. Hrubín). Člověk se svým světem na dosah ruky, v němž tiká varovná dočasnost. Pojetí výstavy Srdce je chrám se navrací k co možná nejčistším jevům spojeným s vnímáním času a prostoru. Stejně tak akcentuje tradičnější výtvarné způsoby jejich uchopování. Představí se grafická, fotografická a sochařská díla ze státních i soukromých sbírek.

Nejstarší umělkyní je proslulá česká grafička Alena Kučerová (1935), která přetavuje banalitu každodenní existence ve vitální i melancholické etudy paměťových stop. Kovové matrice a grafické listy zpřítomňují vracející se čas i navštívená místa. Jsou gestem osobní svázanosti s okamžiky radostných i stísňujících prožitků. Druhým z umělců je mezinárodně uznávaný fotograf Ivan Pinkava (1961), který se ve své tvorbě věnuje citlivému průzkumu člověka jako rozporuplné bytosti pohybující se mezi nadějí a zmarem. Symboly, předměty a lidská gesta tu odkazují k hlubinným archetypům a neměnné povaze lidského tázání se po smyslu vlastního bytí. Výběr dovršují díla mladé sochařky Kateřiny Komm (1990). Monumentální i drobnější práce aktualizují ženský princip ve vazbě na emancipační proces, tělesnost, mateřství, odpovědnost a víru. I zde se prolíná lineární čas s cyklickými návraty, které nahlížejí člověka jako součást přirozeně se obnovujícího světa, jenž se civilizačně odcizuje.

Název výstavy Srdce je chrám, inspirovaný stejnojmenným dílem Kateřiny Komm, odkazuje na nehistorický rozměr lidské zkušenosti. Symbolizuje vztah situovaný znovu do světla pozornosti v době, která – zdá se – propadá čím dál větší skepsi.