CityBee

22. ledna 2015

20 nejlepších akcí roku podle našich kritiků

Jaké akce v první půlce roku byste neměli prošvihnout, jsme vám prozradili v našem průvodci (na druhou půlku se těšte příští týden). Nyní se dozvíte, na co se v roce 2015 nejvíc těší tým našich kritiků.

... 
Jestli jsou hory vaší vášní, vydejte se poslední únorovou sobotu do Špindlerova Mlýna na běžkařský závod - Krkonošskou 70. Na konci května se v 02 Areně koná největší festival jogy ve střední Evropě Reebok yoga sensation (před přibližně 2000 návštěvníky bude předcvičovat i Hanka!). Pro zdatné plavce, cyklisty i běžce bude v malebných zákoutích Malé Strany připraven Bootcamp malostranský triatlon. Pro svoji úžasnou atmosféru stojí za to i večerní běžecký závod Birell Grand Prix.

Noční závod Birell Grand Prix

3. ledna 2013

Co to proboha je Powerjoga-Bootcamp?

Jako sportovní kritik CityBee si dnes dovolím porovnat mezi sebou dvě dvojice na první pohled (či přečtení) stejných akcí, ve kterých jde ale o odlišnou náplň.

• První dvojice "stejných akcí" je Power joga Bootcamp ve srovnání s Bootcampem Hanky Dvorské

• Druhá dvojice je Běžecký závod na běhacích pásech a běžecký závod v Pražské Stromovce s názvem 2 míle s úsměvem.

V prvním případě musím objasnit, co to slovo bootcamp vlastně znamená. Bootcamp  je "mírnější formou tréninkových programů americké armády; jeho hlavní odlišnost spočívá v tom, že cvičení probíhá vždy venku, bez ohledu na počasí."
V Bootcampu Hanky Dvorské se opravdu po vzoru americké armády cvičí ráno, většinou venku, cvičení spočívá v týmovém duchu. Je to hodina v pohybu téměř bez zastavení a na nějaké meditační a relaxační techniky tam není prostor.
Relaxuji při powerjoze, kterou mám ráda a ráda ji chodím cvičit, Potřebuji-li se zklidnit po celém dni, uzavřu se sama do sebe a procvičuji v klidu asány. Potom teda nechápu, co je to za spojení "powerjoga-bootcamp". To mi jako "odborníkovi na sport" nejde dohromady. To mi hlava nebere.
 
To že, někdo uspořádá běžecký závod na 10km na běhacím páse je jistě chválihodný počin organizátorů, ale kdybych si měla vybrat běžecký závod, tak zvolím určitě na další stránce inzerovaný běh na 2 míle v pražské Stromovce. Jak je dále inzerováno, je to běh pro radost a v cíli dostane každý závodník lívanec se skořicí. V závodě na běhacím páse, jeden jediný vítěz vyhraje výrobek od firmy Nutrend. Jak se říká, svůj k svému. Opravdový nefalšovaný běh v přírodě s opravdovým lívancem a běh za betonovými zdmi na umělohmotném páse a za to chemická tyčinka s příchutí jahod.

Ale co, každý má možnost vybrat si podle svého gusta, hlavně že se nějak hýbeme! :)

6. ledna 2013

Nejsem důchodce, ale jogu cvičím

Nedá se nic dělat, musím s pravdou ven. Většina z těch, co mě znají jako kaskadérku, trenérku a instruktorku všech možných aktivit, si o mně myslí, že jsem něco asi jako perpetum mobile. Že jsem stále nabita energií, plna síly a pružná jak trampolína.

Tak to byste mě měli vidět po ránu! Belhající se stařenka, pro kterou je opravdu problem navlíknout se do oblečení a která ještě po cestě do tělocvičny přemýšlí, jak to ten den zase všechno přežije. Ale je to pokaždé stejné. Nechápu to. Jakmile jsem před lidmi, kteří ode mě očekávají kaučování, jakoby mě někdo zapnul do zásuvky. Rozlije se ve mě energie a já to zase rozjedu. Každý den několik hodin. Večer v posteli v minutě usnu. A další den nanovo. Běh, spinning, posilování, funkční tréninky, spoustu pohybuchtivých lidí přede mnou. Sami to neumějí, nezvládnou, nejsou motivováni, neví jak na to, a já jim své zkušennosti ráda předám. Ale už je mi přes padesát let! To nepůjde do nekonečna!

Potřebuji se hýbat, potřebuji ty lidi kolem sebe, ale už nestíhám ty dvacetileté, jako ještě před nedávnem. Bolí mě tělo, nechci už zdolávat ty šílené tréninkové dávky. Co s tím??

Vnitřní hlas mi jednou řekl. Zkus jogu. Nechtěla jsem. Je to nuda. Trapný. Pro úplně jiný lidi, než jsem já - pro důchodce, pro maminy. Ale najednou jsem se přistihla, jak stojím vzadu v sále na jogínské podložce a cvičím pozdravy slunci. Odcházím a mám celkem obstojně protažený tělo. Jdu si zaběhat, zaposilovat, zajezdit na kole. Je to nějaký lepší, necítím se tak ztažená. Začínám číst všechno, co s jogou souvisí, prohledávám youtube, přesvědčuji rodinu, že by měli začít se mnou, protože tímto směrem je to správně. Začínám vést lekce jogy, sháním klidnou hudbu a jsem zase v kolektivu mezi lidmi, a zase mě nabíjejí. Mám radost, že vedle všech těch šíleností, co ještě stale dělám, mám jogu. Že se moje zdevastovaný tělo začíná pomaličku srovnávat a doslova narovnávat, že se po běhání kvalitně protáhnu a neublížím si, že jsem začala poslouchat svoje tělo, že v tu dobu, co cvičím jogu mě okolní svět nijak nerozptyluje a já si v této hektické době užívám jen sama sebe.

Už jsem toho hodně zažila a už mám také věk na to, ne abych přímo radila, ale abych doporučila. Pro vrcholové sportovce, pro rekreační sportovce, ale i pro úplné nesportovce je joga dobrá. Zvýšíte si  flexibilitu, rovnováhu, sílu, ale hlavně se vám tak nějak dostane tělo do celkové harmonie. Ten, kdo už neví, jak ven z toho blázince kolem sebe, udělejte si čas, překonejte stud a jděte. V Praze najdete strašně moc studií, kde se cvičí různé formy jogy, prošmejděte CityBee nebo Gůgl a na stopro toho najdete spoustu. Pro začátečníky doporučuji level pro začátečníky :) A když budete mít kliku na dobrého instruktora, vrátíte se, protože to fakt neni blbý. Žádný sport nepřetrval taková tisíciletí jako právě joga. Joga frčí furt!

11. prosince 2012

Na nic si nestěžuju, nejsem nějak mimo? 

Každoročně začátkem prosince, letos již po dvacátéprvé, organizujeme s manželem koloběh z Řípu do Prahy. Závodní trojici tvoří holka, kluk a kolo. Jeden běží, druhý jede na kole, o které se podle aktuální potřeby střídají. 

Nechci se rozepisovat o tom, jak je závod díky ročnímu období náročný, ani jak je čím dál tím více obsazován běžeckými  a cyklistickými závodníky vysokých sportovních kvalit, ani jak už si tento závod získal vysokou sportovní  prestiž. Nemohu zde ani popsat nepopsatelné, to znamená celkovou atmosféru na trati, velké sportovní úsilí a nasazení, se kterým všichni do závodu jdou, a slastné opojení všech, kteří po padesáti kilometrech doběhnou do cíle. V cíli jsou opravdu všichni, i ti "nejvyždímanější", šťastní a v pohodě. Prostě hezky strávená sportovní sobota. 

Chtěla bych se ale pozastavit nad jinou věcí. Nikde nepublikujeme, že se závod koná, moc o něm nemluvíme, nedáváme nikam žádnou reklamu, pouze je o něm psáno na našich webových stránkách. Už začátkem října je konečné množství závodních dvojic, které se dá ještě zvládnout, to je 100, plně obsazeno. Ale hlavně!! Na tento závod se nám hlásí dobrovolně spousta lidí, které mnohdy téměř  neznáme s tím, že nám chtějí pomoci. Zadara!

Celou sobotu pak někdo jede s doprovodným vozidlem, pár fotografů stojí zmrzle na trati a mačaká spoušť, pravidelně chodí Kamila s perfektně připravenou časomíru, pár holek v kuchyňce v cíli vaří čaj a ohřívá párky, jedna rodina jako tým píšou diplomy pro zúčastněné, pár kamarádů věnuje ceny do tomboly, na trati se objeví fanoušci s termoskami s čajem, v cíli někdo poklízí, někdo myje nádobí a NIKDO za to nic nechce. 

Nevěřím tomu, že žijeme v tak špatné době a společnosti. Kolem mě jsou opravdu jen samí prima lidi, ze kterých nevyzařuje žádné pokrytectví, žádný hon za penězi, žádní zloději a podvodníci. Lidé, kteří chtějí jednoduše pomoct  a udělat radost ostatním. 

Čím to je? Žití tady mě baví, má práce mě baví a na nic si nestěžuji. Nejsem nějak mimo mísu?

 

12. 11. 2012

A je to za náma! 

Svátek všech přespolních běžců Velká kunratická včera doslova proběhl. A už dnes byl první den mého tréninku na příší rok, kdy bude jubilejní výročí tohoto závodu - již osmdesáté.

Podzim v Praze mám na rozdíl od jiných spoluobčanů moc ráda. Je to nejaktivnější část roku, kterou v Praze prožívám. Na jaře vyjíždíme ven z města na vodu, na padáky, na kola. V létě, když dovolí pracovní povinnosti, se snažím v Praze vůbec nebýt, v zimě každý víkend hory a nějaká ta zimní dovolená. Ale na podzim se těším, že si Prahu užiju. Každý týden se koná díky zapáleným obětavcům několik běžeckýcvh závodů.

Pro běžce je to ale současně společenská záležitost. Ostatní si svoje problemy, zážitky, a radosti vyříkávají někde v restauracích nebo na party. My blázni, co běháme, si povídáme o dosažených časech, kdo  kde co zaběhl, co nás všechno z toho běhání bolí a na jaký závod jdeme příště. Večerní program mi vyplňuje srovnávaní dosažených časů mých spolubojovníků na trati a v noci se mi celý závod znovu rozbíhá v hlavě. Mám toto období ráda. Jestli se o někom říká, že si užívá podzim svého života, tak se prostě nemůže vůbec nudit. Na podzim je můj život doslova nabitý tréninkem a závodama a na chmury a lenošení nemám vůbec čas.

26. 6. 2012

Olympiáda po česku

První příspěvek

Čtěte pravidelně mé příspěvky a nakazím vás svou závislostí. Snad nebudete takoví kaskadéři jako já. :)