CityBee

United Islands obsadí Dětský a Střelecký ostrov, Kampu, Janáčkovo nábřeží, kluby i Kinského zahradu. Tady se v pátek a v sobotu představí 13 kapel (třeba Monkey Business a britští Crash Island). Těšte se i na akrobatické divadlo, taneční happening, discgolf, stěnu a trampolíny.

 

United Islands 2015

Ostrovy s.r.o

18.06. - 20.06.

Kinského zahrada o rozloze 17 hektarů se dnes počítá jako součást Petřínských sadů, ačkoliv neleží na území historického pražského jádra uvnitř městských hradeb. Nejstarší dějiny Kinského zahrady jsou podobně jako historie úbočí celého Petřína spjaty s vinicemi. Celé okolí Prahy vděčilo za rozsáhlé vinice českému králi Karlu IV., jež je kázal v okruhu do 20 km od městských hradeb sázet. Mimo vinic se tu objevila i sem tam nějaká ta usedlost či zahrada.

Dnešní podobu dal parku až novověk, když v roce 1826 zakoupil Rudolf kníže Kinský zdejší pozemky. V následujících letech tu pak nechal vybudovat své letní sídlo (z dnešního pohledu takovou svou chalupu). Středem celé koncepce se stala mimořádně slohově čistá, někdy se říká, že i nejhezčí empírová stavba v Praze – dnešní letohrádek Kinských, který se nazýval i zámek či palác. Tak jako u podobných zámků či zámečků, třeba Lednice, vznikajících v té době byl v okolí zřízen krajinářský anglický park s mnoha zajímavými stavbičkami, jezírky i sochami.

Terén Kinského zahrady skýtal na rozdíl od roviny Lednicka úplně jinou výzvu pro tehdejší krajinné architekty. Nachází se totiž v úbočí petřínského svahu se značně velkým výškovým rozdílem 200 až 315 metrů nad mořem. Samozřejmě, že takový svah je fantastický pro vytváření různých vodopádů a různých vyhlídek a cestiček se serpentinami a třeba i schody s padající vodou. Horší už bylo postavit v takovém místě zámek. Pro něj bylo nutné přemístit obrovské množství zeminy, aby se získala rovná plocha. Podobně náročná byla i tvorba jezírek ve svahu.

V kinského zahradě najdete četná jezírka
 

Na procházku

Procházku je nejlepší začít zeshora vstupem od Strahova nebo po hlavní petřínské vyhlídkové cestě průchodem přes Hladovou zeď. To vše proto, abychom využili přitažlivost zemskou v náš prospěch a prohlídka pro nás byla požitkem a nikoliv tvrdým fyzickým výkonem směrem do kopce. Fyzicky zdatným jedincům se ovšem žádné překážky nekladou a mohou zvolit i obrácený směr. Každopádně by nám vždy měla dobře posloužit mapka.

Díky této mapě se neztratíte

Pokud se chcete do Kinského zahrady vydat na procházku a vidět opravdu všechno, doporučujeme přečíst si průvodce na Praze neznámé. Zde jen několik zajímavostí.

Při příchodu přes Hladovou zeď směrem od Růžového sadu, narazíme na přírodní památku Petřínské skalky. Je nádherné se přímo v centru města procházet rokličkou skrz malé pískovcové město, i když to samozřejmě nejsou Prachovské skály.


Kousek od zdi se můžete podívat na vyhlídku a pokochat se krásným výhledem na Smíchov tak, jako už se kochali naši předkové v roce 1919.

 
Vyhlídka tehdy a nyní

Pod vyhlídkou najdeme ruiny, které původně byly empírovým pavilónem s krásným výhledem na město a později oblíbenou výletní restaurací. V krásné parkové úpravě Kinského zahrady se dnešní vzhled restaurace vyjímá jako pěst na oko. Svůj účel objekt ztratil v 70. letech, horší to bylo v 90. letech po privatizaci, v roce 2002 objekt vyhořel, po té měnil různě majitele a dnes už se nedá zachránit.

 
Výletní restaurace v roce 1906 a nyní

U západního cípu jezírka poblíž restaurace jsou umístěna boží muka, vlastně zajímavé vícenásobné sluneční hodiny. Zároveň to byl i morový sloup vzniklý v roce 1686 (na místě čtyř ciferníků hodin najdeme Krista na kříži a patrony proti nakažlivým nemocem). Sloup stál původně na Žižkově, po přestěhování do zahrady byl vzhledem ke světovým stranám špatně umístěn, takže kolik je hodin, poznáme těžko. 

  
Sluneční hodiny a morový sloup

Najdeme tu to jediné, co nám v Praze zbylo z Podkarpatské Rusi - podkarpatský kostelík. Dá se říct, že je to kostelík putovní, nikdy moc dlouho nevydržel na jednom místě. Tohoto turistu postavili v 17. století ve vesnici Velké Loučky u Mukačeva a dostal se až do Prahy (kostel je postaven bez jediného hřebíku a dá se snadno rozebrat).

  
Kostelík tehdy a nyní 

Hlavní dominantou celého areálu je letohrádek Kinských, postaveného v letech 1827 – 31 podle projektu vídeňského architekta Jindřicha Kocha. O letohrádku se říká, že je to nejkrásnější empírová (nebo chcete-li klasicistní) stavba v Praze. Nebyl postaven jen tak náhodně, nýbrž jeho poloha byla zvolena tak, že je osově v jedné přímce s palácem Kinských na Staroměstském náměstí.

V roce 1901 se letohrádek stává sídlem Národopisného muzea, později pak stálou expozicí etnografického oddělení Národního muzea (dnes zvaný Musaion), a zároveň prý jednou největších sbírek lidového umění v Evropě. Vlastně celý areál se měl stát jedním velkým etnografickým muzeem pod širým nebem (skanzenem), jak dnes připomínají právě jen jednotlivé folklórní stavbičky, které tu zbyly jako torza zamýšleného velkolepého projektu.

Letohrádek Kinských