CityBee

Ahoj Barry, jsem ráda, že si s tebou můžu pokecat. Jako bubeník s bubeníkem. 
Čau, jak je? To je skvělý, to si pokecám rád.

Kdy jsi poprvé bouchnul paličkou do bubnu?
Myslím si, že poprvé jsem si zahrál, když mi bylo sedm. Můj brácha je starší o šest let, takže když jsem byl malej, pořád jsem chtěl dělat to, co on, a chtěl jsem být všude, kde byl on. Brácha hrál tehdy na kytaru v kapele a brával mě všude s sebou. A jednou mě vzal ke kamarádovi, bubeníkovi. Tehdy jsem poprvé viděl soupravu a zkusil jsem si na ní zahrát. No, a pak už mě odtamtud nedostali.

V jednom z klipů k písničce Unity si s klukama před koncertem říkáte: 'Nezkazíme to, protože jsme bráchové!' Nežárlí na vás vaši opravdoví sourozenci? Já bych ségru asi naštvala, kdybych tak říkala své kolegyni v práci!
To je asi rozdíl mezi americkou a českou kulturou. Tady v Americe, když máš nějaký hodně blízký kamarády, říkáte si brácho a je to úplně normální. A my spolu s klukama trávíme tolik času, že jsme nejen blízcí kamarádi, ale vlastně téměř jako rodina. Mýmu bráchovi to vůbec nevadí, taky říká kámošům 'brácho'.

Na druhé straně v klipu k písničce Enemies jste se s kapelou porvali do krve! Jaké bylo natáčení?
Byla to neskutečná sranda! Fakt jsme si to užili. Ten klip v zásadě vystihuje, jakou máme každý z nás povahu. Ale v legraci! Brent a Eric jsou výbušní, rychle se naštvou, přesně jako v klipu. Já a Zach takhle temperamentní nejsme. Nikdy bychom se v kapele doopravdy neporvali, takhle svoje problémy nikdy neřešíme. Jsme kamarádi!

To mi připomíná mě a mou sestru, taky jsme se takhle praly, a nebyl to video klip.
(smích) No já a můj brácha jsme se rvali strašně.

Tak doufám, že tohle nejsou tradiční zkoušky Shinedown! Kde zkoušíte?
Zkoušíme v Nashvillu v Tennessee. Máme tam uloženo spoustu vybavení a je tam hodně studií, kde můžeme zkoušet. Máme tam jedno oblíbené, a to si vždycky pronajmeme a zkoušíme tam. My už dávno nebydlíme všichni ve stejném městě, takže se musíme sjíždět. Jezdíme sem, protože je to tady příjemné, všechno připravené. 

Neměli jste někdy problém s policií, když jste cvičili? Za to, že jste třeba hráli moc nahlas? Můj učitel angličtiny je Američan a zároveň bývalý policista a říkal, že mu kvůli hlasitým kapelám volali často.
Když jsem jako kluk cvičil na bubny u rodičů, chodili na mě pořád! Pořád je na mě někdo volal! Ale kapele se to nestává, protože zkoušíme na místech k tomu určených. A taky, když teď doma v Jacksonville cvičím, nikdo na mě nemůže. Mám zkušebnu skvěle odhlučněnou.

Vrátím-li se ke klipu 'Unity', proč jste se rozhodli k němu natočit dvě videa?
První video bylo to s tou malou holkou a vytvořil ho náš label jako virální video na internet, abychom uvedli tu písničku. Ale my tu písničku tak milujeme, tak jsme chtěli natočit i jedno oficiální, aby se mohlo pouštět i v televizi.

Jaké z nich máte radši?
Já nemám rád natáčení a nerad se na sebe koukám, takže mám radši to původní, kde nehraju! (smích)

Ve vzkazu, který jste natočili pro české fanoušky, říkáte, že se do Prahy chystáte poprvé. Ale určitě jste o Čechách něco slyšeli… Třeba o našem nejlepším pivu a dobrému jídlu! Těšíte se?
Rozhodně na to pivo! Já pivo miluju! Jsem do piva úplnej blázen. Náš manažer byl v Praze několikrát za kamarádem, byl tu i na výměnném pobytu delší dobu. Takže pro nás má seznam barů, kam musíme zajít. A taky miluju dobré jídlo, takže jsem rád, že mi to říkáš. Těšim se!

Naše jídla jsou hodně mastná, dost se po nich tloustne.
To nevadí, všechno to vybubnuju!

Kolik piv zvládneš? Naše pivo je trochu silnější než váš Bud Light.
To, že jsem Američan, neznamená, že piju jenom Bud Light! (smích) Ale řekněme, že jsem profík v pití piva! Dáme si jedno po koncertě? Doufám, že mi to vaše dobrý pivo ukážeš.

No jasně, tak se uvidíme po koncertě v klubu!
Mě najdeš vždycky!

Jak se připravujete na koncert? Slyšela jsem, že před každým koncertem zalezete do posilovny? 
Vždycky si zacvičíme přímo v šatně. Já, Erich a Brent se tak na koncert nabudíme, hodíme se do formy. Cvičíme pravidelně, abychom vydrželi celý koncert. Uděláme si pár kliků, proběhneme se, cvičíme zhruba hodinku.

Jak se můžete posilováním nabudit? Já bych po hodině posilování už nezahrála ani ťuk.
Když je dobrej kotel fanoušků, na únavu úplně zapomeneš. Bez pořádný atmosféry by to vůbec nešlo.

Ty a Brent (frontman) jste kapelu spoluzakládali. Jak se v Americe zakládá kapela? Co musí udělat pro to, aby se proslavila? V Čechách se hraje po místních klubech a když si kapela zahraje v Praze, je to velký krok vpřed. Jak to funguje v Americe?
Víš, je to skoro stejný jako u vás. Nejdřív si musíš sehnat zkušebnu, garáž, cokoliv. Když najdeš zkušebnu, zahraješ si na svym prvnim koncertě. Pak hraješ po klubech zadarmo a snažíš se dostat do co největších měst, třeba do Atlanty nebo do New Yorku. To si pak říkáš: 'Wow, konečně velký město, to nás proslaví!' A to je možná další rozdíl mezi Amerikou a Českem. Státy jsou tak velké, že máme i víc možností, kde si zahrát. Ale to, že se dostaneš za hranice jednoho státu, skoro nic neznamená. Je to celý jedna Amerika a jde hlavně o města. Jako když jezdíš po Česku, tak jezdíš po Státech.

Takže přesně takhle vznikli i Shinedown? 
S náma to bylo trošku jiný. Všichni jsme měli před Shinedown jiné kapely. My jsme začali asi tak, že jsem zaslechl Brenta zpívat ve studiu, kde psal svoje písničky, a řekl jsem si: 'Páni, ten je dobrej, s tím chci hrát.' Tak jsme s ostatníma klukama zalezli do studia, hráli jsme písničky, které Brent napsal, a pak nás objevilo naše vydavatelství.

To jste teda měli strašný štěstí.
Jo, to je někdy nesmírně důležitý.

Nechystáte se při koncertě vytáhnout někoho z kotle na pódium? Některé kapely to vyloženě milují.
To záleží na tom, jak se bude noc vyvíjet. Brent občas dělá různý šílenosti. Zrovna nedávno někoho takhle vytáhl, takže uvidíme! Rozhodně to bude strašná show, to si piš!