CityBee

Foto: Warner Bros.

Není sci-fi jako sci-fi. Existují příběhy, které nás vypravují do jiných světů na základě logických pravidel. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Nedávný počin Ona nebo Transcendence poslouží jako ukázky smysluplné sci-fi skvěle. A pak existují ty příběhy, kterým musíte darovat jeden logický odpustek za druhým, abyste v tom jiném světě mohli na dvě hodiny stopáže fungovat a přežít. Zatímco u té první skupiny do sebe ve filmu vše zapadá a snímek vás vtáhne, musíte se u druhé zapasovat do filmu vy.

Na hraně zítřka je spíše druhým typem. Od prvních okamžiků se bez otálení ocitáme s armádním tiskovým mluvčím Williamem Cagem (Tom Cruise) v časově neurčené, zato zdecimované budoucnosti, kdy planetu pustoší mimozemská rasa Mimiků, již nedokáže žádná pozemská armáda porazit. Vojáci běsnivým, hbitým příšerám s chapadly čelí ve futuristické výzbroji, ve které jsou spíše mocnými stroji než lidmi. V těchto kulisách nás pak relativně snadno zaskočí, že v televizi komentují situaci Hillary Clinton, Francois Hollande a jiné politické špičky současnosti.



William Cage vstupuje bez jakéhokoli výcviku do rozhodující bitvy mezi lidstvem a Mimiky. Hrdina nehrdina, během několika minut je zabit... aby mohl po celý zbytek filmu dále žít. Smrtí se totiž Cage dostává do ještě záhadnější časové smyčky, v níž tento konečný boj prožívá stále znovu a znovu. Tak začíná jeho cesta se sexy příslušnicí speciálních jednotek Ritou Vrataski (Emily Blunt) za záchranou planety. Denně spolu prožívají muka, umírají a opět se probouzejí, aby postupně dokázali předvídat všechny kroky nepřítele až do finále.

Přimhouříme-li oči, že Tom Cruise měl tentokrát na záchranu lidstva zhruba 31 pokusů, musíme smeknout, že to zase za dvě hodiny dokázal. A nejen to. Municí stačil rozechvět všechny reproduktory v sále a navíc stihl okouzlit přitažlivě odtažitou Ritu. Žádná milostná scénka se ale nekonala – asi bude druhý díl.

 

Na hraně zítřka - Premiérový víkend

Warner Bros. Entertainment

05.06. - 08.06.

Řečí soudných řádků...
... jako pozitivní vizitku filmu bych prodala sličnou Emily Blunt. Vedle ní lze pak bezesporu pochválit skvělý střih, který nejednou připomínal Aronofského pojetí vyprávění času. To ale nevyváží obézní negativa.
... zásadním nedostatkem byla všudypřítomná předvídatelnost. Divák mohl být takřka v každé scéně o pár vteřin i minut napřed. Druhou nepřehlédnutelnou vadou na kráse bylo nejasné ladění, kdy téměř při každém vtipu sál váhal, jestli to byl cíl nebo omyl. To filmu ubralo na serióznosti i ležérnosti. A třetí neduh? Na hraně zítřka nefungoval jako logická skládačka.

Milovníci sci-fi žánru asi návštěvu biografu nevynechají, ale ostatní diváci mohou s klidným svědomím začít promýšlet, jak využít dvě hodiny lépe.