CityBee

Známá hra Hráči oslavila na konci února 150. reprízu. Dá se říci, že je to v současnosti nejúspěšnější hra Mětských divadel pražských?
Takto se to úplně říci nedá. Jednak měřítkem úspěšnosti inscenace rozhodně není pouze počet dosažených repríz. I když to není faktor zanedbatelný. V tomto směru je zcela fenomenální monodrama Simony Stašové Shirley Valentine, které už má za sebou čtyřstovku. Velice úspěšný je Oddací list, který má za sebou dvoustou reprízu stejně jako Lakomá Barka, Pan Kaplan tohoto čísla dosáhne v nejbližších měsících. Dá se snad říci, že Hráči jsou jednou z nejúspěšnějších inscenací Městských divadel pražských.

Pokud bych chtěl vzít do divadla své patnáctileté děti, jakou hru z vašeho repertoáru byste nám doporučil?
Takových inscenací by byla celá řada. Když to vezmu namátkou podle abecedy – Bedřich Smetana: The Greatest Hits, Důkaz, Hráči, Král Lear, Lakomá Barka, Monty Pythonův létající kabaret, Saturnin, Sebevrah, Sen čarovné noci, Věštkyně, vraždy a jasnovidci, Želary nebo v adventním čase České Vánoce … stačí? To všechno jsou inscenace, které by, myslím, měly vaše děti oslovit.  

Titulní snímek inscenace Kdo se bojí Virginie Woolfové?

U jaké z vašich her se diváci nejvíce smějí?
Tak to je těžké říct, neměříme to žádnými přístroji. Nicméně hodně se smějí třeba u Dobře rozehrané partie, Shirley Valentine, u Bedřicha Smetany, Pana Kaplana, Oddacího listu, Monty Pythonů, Kanclu, například.

Jak byste popsal rozdíl mezi dramaturgií Rokoka a Divadla ABC? Liší se nějak jejich divácká obec?
Oběma divadly procházejí všechny dramaturgické linie našeho repertoáru – velké příběhy světové literatury, současné "vztahové" hry, česká linie, autorské projekty – nicméně samozřejmě technické danosti obou scén i jejich genia loci jsou významně odlišné.
Inscenace Rokoka jsou více orientované na detail, většinou jsou to inscenace komornější. A většinou i divácky exkluzivnější. Například v ABC bychom těžko mohli uvést experimentální hru Perplex. Na této naší větší scéně to zase sluší představením s větším inscenačním gestem. A také inscenacím s větším diváckým potenciálem. S tím tedy souvisí i lehce odlišná divácká obec.

Kostýmová zkouška Bylo nás pět (foto: A. Hrbková)

Co chystáte na březen, případně na jaro? Jaké premiéry uvedete?
Nejprve budeme 15. března premiérovat jednu z nejlepších her 20. století Kdo se bojí Virginie Woolfové? s Veronikou Gajerovou a Alešem Procházkou v hlavních rolích a o týden později se moc těším na první uvedení jevištní adaptace Poláčkova Bylo nás pět, kterou napsal a režíruje Arnošt Goldflam.