Víme, proč v sedm hodin závodí parníky na Vltavě
Provoz na pražském úseku Vltavy je rušný, kromě nákladních lodí a různých soukromých plavidel tady kotví až
na 30 komerčních parníků, které nejčastěji vozí turisty. "Vždycky v sedm hodin večer, v čase pravidelných
tříhodinových plaveb, nastává na Vltavě krutý boj o to, kdo se vejde do smíchovské plavební komory a pojede se podívat
na Vyšehrad," vypráví pětadvacetiletá kapitánka Michaela Kratochvílová, která brigádou nárazově kormidluje sportovní
plavidlo Pedro pro 12 lidí. "V sedm hodin na to všichni na vodě dupnou a kdo se do zdymadel nedostane, má smůlu a tři
hodiny musí projíždět křovím v Holešovicích. Občas si na to turisti dokonce stěžují," směje se.
Napsala: Eva Samšuková
Foto: Jindra Kodíček
Znáš vůbec všechny ty kapitány, kteří pražské vody brázdí?
Určitě, je nás pár, takže se tady všichni známe. Lidé od vody tvoří partu a kolikrát večer, když každý dojede
svoji plavbu, tak se sejdeme na jedné lodi a kecáme. Nehrajou roli ani konkurenční společnosti, ani břehy Vltavy. Akorát
převozníci z Pražských benátek jsou trochu separovaní. Nikdo je nemá moc rád, protože nedodržují pravidla říčního
provozu.
Zdraví se kapitáni, když se na řece potkají?
Každá loď na řece má svojí vysílačku, takže se kapitáni mohou pozdravit přes ni. Na druhou stranu ale všechno,
co do vysílačky řeknete, slyší celá Vltava. Občas na sebe ale kapitáni jen klasicky houknou.
Kolik je mezi kormidelníky a lodníky žen?
Ženskejch je nás strašně málo, ale mužští kolegové jsou na nás hrozně hodný a milí a pomáhají nám. Často
jsou ale překvapení klienti, většinou příjemně, a žena za kormidlem je pro ně atrakcí. Uspořádají si tady třeba
večírek, a pak mi nabízí, abych si s nimi přiťukla nebo dala něco k jídlu.
A přijmeš to?
Jídlo jo, ale pití si dát nesmím. Navzdory tomu, jaké má tohle povolání pověst a že se kapitáni zobrazují s nohou
na bedýnce od alkoholu, tak při řízení lodi nesmíme vůbec pít. Je to stejné jako v autě.
Jezdí po Vltavě nějací policisté, kteří vám pak dávají dýchnout?
Po Vltavě jezdí říční policie i měšťáci. Kdysi měli dokonce velmi rychlé vznášedlo, ale rozbili ho při pokusu
seskočit v něm jeden říční jez. A dýchnout nám samozřejmě dávají. Nestává se, že by byli kapitáni opilí,
jsme všichni opravdu zodpovědní, ale problémem občas bývá zbytkáč. Pak dostane kapitán výstrahu, a když se to
opakuje znovu, už mu seberou papíry.
Jak se dá vlastně poznat dobrý kapitán?
Na první pohled se to pozná tak, že loď jede rovně. To je při kormidlování to nejtěžší. Na rozdíl od auta, které
jede po pevném povrchu, tak řeka se pod lodí hýbá a roli samozřejmě hraje i vítr. Mně se naštěstí daří jezdit
rovně.
Když děláš kapitánský kurz a zkoušky, tak si můžeš řízení i vyzkoušet?
To ne, to mě tenkrát hrozně překvapilo, ale na můj typ plavidla do 20 metrů a výkonu 100 kilowatt se žádné jízdy
nedělají. I tak ale každému doporučuji na kurz chodit. I s kapitánskou zkouškou mě to vyšlo na 3.000 korun a zkušený
vyučující kapitán nám se vším poradil a všechno vysvětlil.
Neměla jsi poprvé sama trému?
Na svojí první jízdu, kdy jsem vezla nějaké modelky, z nichž se jedna loučila se svobodou, jsem si s sebou vzala kuchařku
a číšníka z jiné lodi. Oba ale měli lodnické zkoušky. Navíc, to, že vezu modelky, bylo téma číslo jedna ve všech
vysílačkách. Kapitáni si ze srandy stěžovali, že já jako ženská vezu takový kočky a oni jen padesátiletý chlapy.
Jenže nám se po pár metrech rozbil impeller, což je součástka nahánějící chladící vodu na motor. Stalo se to zrovna
v plavební komoře, kde je provoz a je to tam dost úzký a za mnou se tlačil obří parník. Takže jsme dojeli ještě
kousek dál a museli jsme zakotvit a součástku měnit.
Dokážeš si s takovými drobnými technickými závadami poradit?
Tak s impellerem už naštěstí jo, to se stává docela často. Ale je to totéž jako s autem. Když se stane něco malého,
tak by měl být člověk schopný to opravit.
Jak si vybíráš trasu, kam pojedeš? Můžeš jen tak někam vyrazit, nebo má provoz na Vltavě nějaká pravidla?
Trasu si můžu určit sama, ale odvíjí se to od provozu v plavebních komorách a také podle mostů. Protože například
Karlův most se dá proplout jen čtyřmi prvními oblouky u Kampy. Ty ostatní jsou moc mělké, proto bych ani nedoporučovala
nikomu zkoušet tam skákat do vody. Když pak se sejdou u oblouku dvě lodě, tak platí základní pravidlo, že přednost
má větší loď, pak také takzvaně poproudní plavidlo před protiproudním. Nejdál jsem asi dojela až do Vraného nad
Vltavou, kde je řeka krásná a pluje se mezi lesy a skálami.
Máš k lodi, se kterou jezdíš, nějaký vztah?
Mám. Nejdřív jsem se sice smála kapitánům, kteří o svých lodích mluvili jako o ženských, ale pak jsem se jednou
přistihla, že Pedro hladím a říkám si, jak je krásná. Vztah mám i k vodě a k řece samotné. Když se pár dnů
k práci nedostanu, tak mi to hrozně chybí. Na člověku se dá i docela dobře poznat, jestli nepracuje na vodě. Podle
toho, jak mluví. I o mě to kdysi říkal jeden zaměstnavatel, že jednou skončím na vodě. A měl pravdu.
Chtěla bys tuhle práci jednou dělat na plný úvazek?
Určitě musí být krásné jezdit třeba v cizině. Ale asi je dost na palici jezdit rok za rokem od Františku pod Vyšehrad.
Naše redaktorka Eva s kapitánkou Michaelou
Pokud se chcete na Pedru nebo jiné malé lodi svézt, navštivte stránky www.malelode.cz. Pokud se chcete svézt přímo s Michaelou, napište k nám do redakce!
Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější akce v metropoli pro malé i velké. Poradíme vám, kam s vašimi ratolestmi v Praze vyrazit, pokud se chcete pobavit, inspirovat nebo jen utéct nudě sobotního či nedělního odpoledne.
Vybrali jsme nejlepší zmrzlinárny v Praze, nejen v centru, ale i dál od řeky. Ochutnat můžete klasickou zmrzku, parlorky (tedy cookies se zmrzlinou) i lahodný sorbet.