"Češi nejsou zas takoví frankofilové," přiznal ředitel Českého centra Paříž

oblíbené články

poznání | 12. 6. 2013

Víte, kde byl v roce 1918 vyhlášen vznik samostatného Československa? V budově č. 18 na pařížské Rue Bonaparte. A právě tady od roku1997 sídlí také České centrum pod jednou střechou ještě s českým konzulátem a Českou školou bez hranic. V této době tady už podruhé působí Michael Pospíšil. První mužský, který v našem seriálu o Českých centrech po světě jedno z nich řídí. Po New Yorku, Sofii a Londýně příjemná změna! "Češi se často chlubí frankofilstvím," říká ředitel Pospíšil, "ale nám při tom hodně času zabere překládání čehokoli, co česká kultura vyprodukuje, do francouzštiny!" Čeští nakladatelé a distributoři totiž na francouzskou poptávku moc nemyslí a vystačí si s angličtinou.

Připravila: Eva Samšuková

Francouzi si prý jsou nadšeni z několika projektů, které tu Pospíšil rozjel. "Například jsem tady už při prvním působení založil dnes slavný Paris-Prague jazz club ve sklepeních Českého centra. Vedlo mě k tomu to, že čtvrť St.-Germain-des-Prés byla proslulá právě jazzem, a ten se z ní začal v 80. letech vytrácet. Vystupují tady nejen čeští hudebníci, ale i francouzští a další. To také vedlo k tomu, že jsem zde založil mezinárodní jazzový festival Jazzycolors. Letos se odehraje už 11. ročník," vypráví. Pařížané jsou prý za jeho aktivity vděční.

Z jakého projektu jste vy osobně měl ještě radost?
Bylo toho více, ale za letošní rok jmenuji jen některé. Ještě v Praze jsem inicioval vznik pořadu Via Hrabal k 99. výročí narození slavného českého spisovatele. Tento projekt bude po Paříži putovat do řady dalších Českých center v Evropě. Radost mám i z nového debatního cyklu "Cénacle", na nějž si diváci začínají postupně zvykat. A radost mám také z mnoha projektů mimo budovu, jimž jsme pomáhali či je zprostředkovávali. Například výstava Institutu tvůrčí fotografie z Opavy v městě Nîmes, výstava Josefa Bolfa v Galerii Dukan Hourdequin, uvedení opery Olimpiade Josefa Myslivečka v Caen a v Dijonu. Tady jsme mimo jiné usnadňovali cestu významných televizních, rozhlasových a novinových novinářů na premiéru do Národního divadla v Praze, aby pak o opeře informovali francouzské publikum. Účast tanečního souboru 420PEOPLE na tanečním bienále v Choisy-le-Roi, Dva týdny české kultury a pocta Jiřímu Trnkovi v Nancy…

Jaké tři vlastnosti má podle Vás město, ve kterém nyní žijete?
Kultura, šarm a shon.

Mohl byste si jednu z nich víc popsat?
Přestože mnozí říkají, že Paříži přívlastek "hlavní město kultury" uzmula města jako New York nebo Berlín, já si to úplně nemyslím. Těžko udělat nějakou přesnou statistiku, ale faktem zůstává, že ve městě nad Seinou jsou permanentně na pořadu velké výstavy, na něž se stojí nekonečné fronty a kde padají pravidelně rekordy návštěvnosti, dosahující miliónů. V našem nedávném Cénaclu prohlásil generální administrátor Musée d’Orsay, že minimální návštěvnost každé jejich výstavy je 300 000 a maximum 750 000 lidí. Více by totiž tento prostor ani nepojmul. A to mluvím jen o výstavách a o tomto jediném muzeu. Kde zůstává počet filmových premiér, festivalů, přehlídek všech zemí, i těch, kde si ani nemyslíte, že tam nějaká kinematografie existuje. A počet vydaných knih? Nekonečné množství divadel a kulturních asociací, míst, kde se provozuje hudba, počet malých i velkých muzeí.

[havel-rupnik-jafotojansmid%281%29.jpg]
Ředitel Michael Pospíšil s Václavem Havlem a Jacquesem Rupnikem

Jak nás Francouzi vnímají?
Myslím, že už postupně začínají mít představu, kde vůbec naše země leží. Hodně tomu pomohl pan prezident Václav Havel, město Praha a Sametová revoluce. Před tím jsme bývávali zařazováni mezi republiky bývalé Jugoslávie. V Paříži býváme hojně spojováni s hudbou. Je tu oblíbený třeba Janáček či Dvořák. Hodně se o nás ví, že jsme silní v animovaném filmu.

Tipy na použití Paříže od Michaela Pospíšila
Je jich mnoho! Doporučuji si pronajmout kolo od města Paříže (velib.fr) a zajet do Latinské čtvrtě, Zadkinova muzea a na Place des Abesses.