CityBee

Program v Českém centru se snaží vypíchnout hlavně společné body česko-bulharské historie. A že jich je a že jsou na ně obě strany náležitě pyšné! Po roce 1878, kdy se Bulharsko osamostatnilo, sem totiž odešla silná emigrační vlna. A došlo k tomu ještě několikrát. Češi tady zakládali školy, tvořili nový stát (jeden se dokonce stal ministrem), stavěli železnici, pivovary, byli muzikanty i herci. Dnešní generace se k těmto lidem vrací a stejně tak to dělá České centrum. Zrovna teď představili knihu mladého českého etnologa Marka Jakoubka o Vojvodovu, vesnici na severu Bulharska, kterou založili čeští přistěhovalci. Češi také společně s Bulhary budou prezentovat další knihu bulharského etnologa Vladimíra Penčeva v češtině, která se česko-bulharskému přistěhovalectví také věnuje. České centrum se ale zabývá i současností. Přizpůsobuje svůj program tomu, co frčí mezi Bulhary právě teď. A to jsou, stejně jako v Praze, různé site specific festivaly a dialogy s městem. Těmito koncepty nyní ožívá i Praha, takže není těžké přenést zdejší umění až do Bulharska.
 

Na co byste návštěvníky v nejbližší době do Českého centra pozvala?
V dubnu probíhá v Sofii největší přehlídka současného výtvarného umění, která se v Bulharsku koná. Letos organizátoři přizvali istanbulskou kurátorku Övül Durmusoglu, která si za motto přehlídky zvolila téma "Blíž, blíže, společně – cvičení pro společný prostor". České centrum na této přehlídce zajistilo zajímavou a reprezentativní účast – instalaci laureátky Ceny Jindřicha Chalupeckého Evy Koťátkové "Domácí vězení". Do programu festivalu byla zařazena i výstava maleb Lubomíra Typlta "Červený rytíř" v prostorách galerie Českého centra.

Z jakého projektu jste vy osobně měla radost?
Mě osobně velice potěšilo natočení čtyř dílů Šumných stop věnovaných Bulharsku, které se povedlo zrealizovat s Českou televizí minulý rok a které se právě nyní v ČR odvysílaly. A mám radost též z projektu Noci literatury, který jsme v Bulharsku poprvé zkusili realizovat v loňském roce. Protože na něho lidé reagovali s velkou vstřícností, povedlo se ho letos naplánovat v ještě větším měřítku – číst se bude ze současné literatury na dvanácti místech v Sofii. A kromě toho se k tomuto projektu připojilo letos i deset dalších bulharských měst.

Jaké tři vlastnosti má Vaše Sofie?
Sofie je město s kouzlem pohoří Vitoša. Málo hlavních měst má takový přímý kontakt a každodenní výhled na dvoutisícové hory, na které se dá vyrážet na lyže i vysokohorské túry v podstatě MHD. Sofie je ale také město s výrazným post-socialistickým duchem. Charakter města s rozbitými chodníky, pomníky na každém kroku a stavbami socialistického realismu se proměňuje jen pozvolna. Pro cizince mohou mít tyto relikty minulosti přídech romantiky, při dlouhodobém pobytu mají svá úskalí. A do třetice – výraznou charakteristikou Sofie je z mého pohledu Balkán. Malé kavárničky, sezení venku dlouho do noci, otevřenost a komunikativnost místních, život, který se odehrává na ulici ve výrazně větší míře, než si v Čechách jsme s to představit a připustit – to vše v sobě nezapře ani balkánské velkoměsto.

Tipy na použití Sofie od ředitelky Kateřiny Churtajevy: