CityBee

Ano, samozřejmě vyčůrat se na pomeranč má hodně do sebe. Není to tak dobré, jako fotbalová branka s malým fotbalovým míčkem a už vůbec ne jako zoufale kličkující mravenec na kmeni stromu, ale něco do sebe to má, počůrat jídlo. Člověk si tak může aspoň na chvilku v soukromí a navzdory naší zbytečně hyperkorektní společnosti užít, že se narodil na té správné půlce zeměkoule.

Na druhou stranu mě udivuje, že plátek pomeranče nebo citronu ve svých pisoárech využívají i restaurace, které by byly rády označované jako luxusní. To teda fakt nevím, co tím chtějí ukázat. To má snad člověku dodat pocit výjimečnosti, že do mušle umístily nakrájené oschlé ovoce. A to ještě jedno z nejobyčejnějších, protože pomerančů si za dvacku koupíte kilo a už je to skutečně nějaký ten pátek, co se na ně stály fronty. To si může klidně házet každý sám doma do záchodu. Od opravdu vybrané restaurace bych očekával něco navíc. Co třeba nakrájet do záchodu medovník? Nebo nasypat trochu krevet. A ano, proč to neříct, i pár kuliček tradičního kaviáru by mohlo vytáhnout restauraci z šedi průměrných na výsluní. Místo toho ale všude jen pomeranče.

A ještě jeden tip pro restaurace s michelinskou hvězdou. V těch by totiž zákazník zajisté ocenil, aby do označeného pisoáru dostal to samé jídlo, které si objednal. Potom by i na záchodě bylo konečně jasné, co si kdo může dovolit.