CityBee

V šest hodin večer duní Malostranským náměstím jedna tramvaj za druhou a odváží zástupy lidí čekajících na refýži. Pomalu popojíždějící auta střídají na přechodech chodci, jejichž pospíchající těla se v podvečerním šeru mění v nesourodou hmotu. Jako němý svědek tohoto moderního mumraje stojí na rohu už více než 600 let kostel a klášter sv. Tomáše. Objekt, kolem kterého dennodenně projedou bez povšimnutí tisíce lidí v tramvaji číslo 22, předělali komunisté po roce 1948 na domov důchodců. Až v 90. letech se do něj znovu vrátili příslušníci řádu Augustiniánů.

“V létě, i když je venku velké teplo, tak tady je to jako oáza klidu s příjemným chládkem,” vypravuje nedokonalou češtinou průvodce po klášteře Juan Provecho, který zde působí jako farní vikář (pomocník faráře) a který do Česka přišel ze Španělska před 16 lety. Kromě kostela je totiž veřejnosti volně přístupný i vnitřní dvůr kláštera s malou zahradou. Z něj lze sestoupat do klášterní krypty, kde dřív fungovala malá kavárna a dnes je možné si podzemní prostory pronajmout třeba pro ochotnické divadlo. “Poslední rok jsme začali v ambitu také pořádat nejrůznější výstavy obrazů a fotek,” popisuje Juan. “Kolikrát už nám lidi něco ukradli, ale to je normální,” dodává lakonicky.

Především o víkendech je kostel zaplněný do poslední lavice, jako v jednom z mála v Praze se zde totiž slouží bohoslužby také v angličtině a španělštině. A když kolem vás stojí skupina černochů a potichu předříkává: “Our Father, Who art in heaven, Hallowed be Thy Name. Thy Kingdom come”, získává historická Praha punc mezinárodní metropole. Přes týden navíc nabízejí Augustiniáni výuku cizích jazyků. Vzdělání je ostatně jednou z hlavních hodnot řádu, jenž má v erbu planoucí srdce a otevřenou knihu.

Klášter. Picasso. Amen
Na nezájem návštěvníků si rozhodně nemůže stěžovat ani zřejmě nejznámější pražský klášter na Strahově. Častěji než na praktikující katolíky, kněze s kolárkem kolem krku či jeptišky zde však narazíte na stoupence nevěřícího Tomáše. Velkému zájmu turistů je koneckonců přizpůsobená i nabídka světských služeb v areálu - tři hospody (ta v podzemní jeskyni se dokonce jmenuje Peklo), Muzeum miniatur  a několik výstav. Kromě těch stálých, které prezentují obrazy od 14. století a zdejší historickou knihovnu, můžete na Strahově spatřit i moderní umění. Aktuálně máte několik posledních dní na prohlídku grafik od Pabla Picassa, kterému v sousedním objektu konkuruje v březnu zahájená výstava ilustrací Adolfa Borna. Nutno podotknout, že vstupné na všechny výstavy si koupíte za “křesťanských” několik desítek korun.

Všudepřítomné hloučky turistů v pracovní den i v neděli odpoledne tak paradoxně ničí původní smysl kláštera - tedy vytvořit prostor, který bude oddělený od běžného světa a sám pro sebe mikrokosmem víry. Za klidem a místem k rozjímání se vyplatí utéct do nedalekých petřínských zahrad. Už jen z toho praktického důvodu, že v celém areálu Strahovského kláštera nejsou vůbec žádné lavičky.

Nocování v klášteře
Pokud pocházíte z pravého pražského břehu (nebojte, není to smrtelný hřích), můžete i ve zdejších čtvrtích hledat duchovní rozměr lidské existence. Jedním z mála dodnes fungujících klášterů na Starém Městě je ten dominikánský u kostela sv. Jiljí. Náboženský svatostánek je schovaný v malé uličce několik kroků z Betlémského náměstí. “Denně kostelem projde několik stovek domácích i zahraničních návštěvníků,” prozradil místní farář Benedikt Mohelník. Mnoho z nich dovnitř zláká bohatá nabídka kulturního programu, především pak koncerty, výstavy či besedy (aktuální nabídka akcí). Jen si ohlídejte, abyste omylem nepřišli na bohoslužbu v polštině, které se zde pravidelně konají.

Pokud by vám interiér kostela připadal povědomý, pak vězte, že právě zde natočil Miloš Forman několik scén svého oscarového filmu Amadeus. Samotný vnitroblok kláštera včetně malé zahrady je však pro veřejnost tabu. “Vnitřní dvůr běžně přístupný není. V klášteře je možné se ubytovat, budova disponuje několika pokoji pro hosty,” nabízí Benedikt Mohelník návod, jak se do nitra objektu dostat. Nocleh pro jednu osobu vyjde na 600 korun za den.

Pivo od kněze
Nesrovnatelně luxusnější podmínky k dočasnému ubytování pak nabízí pětihvězdičkový hotel Augustine, který byl před čtyřmi roky vybudován přestavbou velké části augustiniánského kláštera u sv. Tomáše, o němž byla zmínka  v úvodu článku. Také toto je způsob, jak se do opuštěných a chátrajících objektů po sametové revoluci znovu vrací život. Názorně je to vidět i na klášteře sv. Anežky České ze 13. století, jehož prostory nyní využívá Národní galerie.

Mnohé kláštery se snaží návštěvníky přilákat také typicky českým způsobem - pivem. Již od středověku totiž disponovaly právem várečným a dnes mnohé z nich na tradici výroby pěnivého moku s úspěchem navázaly. Vyhlášené je například tmavé svatotomášské pivo z kláštera na Malostranském náměstí. “My ani nemáme živnost, takže pivo nemůžeme prodávat. Když lidé přijdou a zeptají se, kolik láhev stojí, tak jim odpovídáme, aby přispěli libovolnou částku na opravu kostela nebo varhan. Pro nás je to spíš dárek pro lidi. Za poslední tři roky jsme takto “vydělali” asi 30 tisíc korun,” vypráví Juan Provecho. Podobně také Strahovský klášter nabízí své pivní speciály, často zaměřené na roční období nebo svátky. Aktuálně je v nabídce třeba speciální velikonoční světlé pivo (stupňovitost 13 %). 

Klášter sv. Tomáše

Klášter sv. Jiljí