Reportáž: Rozmlátit počítač na kusy byl super pocit zadostiučinění!
S prodlužující se zimou přibývá i vlivů, které nás můžou jakýmkoliv způsobem pekelně vytočit. Ať už to byly
volby, a nebo prostě jen zjištění, že náše plány do nového roku už teď nevychází. Když jsem se dozvěděla
o lednové Vybij se párty nového antistresového projektu Vybij se, byla jsem nadšená. Akce slibovala uvolnění stresu na sto
procent, a to pomocí rozbíjení úplně všeho.
Reportérka: Šárka Augustinová
Všechno se odehrálo v klubu Cover place, což je opravdový protiatomový kryt. Čím jsem do něj hlouběji klesala
po schodech a ztrácel se mi signál, tím víc jsem se odpojovala od reality. "Přesně tohle potřebuju," říkala
jsem si, ale i tak ve mně byla malá dušička. Nepřátelské betonové stěny bez jakéhokoliv náznaku lidského tepla.
Před vstupem do samotného klubu jsem dostala folii s praskacími kuličkami, jakožto lehkou techniku pro uvolnění
stresu na začátek. Pak na mě čekal welcom drink a muzika. V průběhu celé akce bylo pivo, víno a nealkoholické
nápoje zdarma, což mělo nejspíš být součástí uvolňovacího procesu.
Koncept projektu Vybij se spočívá v tom, že pomocí nejrůznějších činností si můžete vybít nahromaděný stres
a vztek. Jako první jsem měla možnost si vyzkoušet boj proti imaginárnímu nepříteli. Vzala jsem si obušek, který
jsem potom vyměnila za boxerské rukavice, a měla 5 minut na to, rozmlátit Zemanovi ciferník! Bušila jsem do něj, až
mě bolely plíce. Musím říct, že 5 minut není smrtelných jen pro vašeho nepřítele…
Pak jsem šla doplnit energii na raut jako přípravu na sumo. Proti mně se postavil 100kg chlapík (ano, pro větší požitek
ze samotné atrakce byste si měli zařídit někoho +/-vaší váhy, pokud nejste masochisti). Oblékli mě do hábitu, který
se okolo mě nafoukl, a bitva mohla začít! Protivník se na mě vrhnul a silou mě začal vytlačovat z pole – já
byla ale menší a mrštnější, takže nějaké ty body jsem přeci jen utrhla – na vítězství to ale nebylo. Hraje
se do 5ti bodů.
Pro trochu kreativnější vybití byla připravená stěna. Betonová stěna pro vyjádření všeho, co se ve mně odehrávalo,
ať už to bylo pozitivní nebo negativní. Vzala jsem sprej a vystříkala se z toho! Dostala jsem samozřejmě patřičný
oblek s rouškou, abych nemusela myslet na to, že se ušpiním, a mohla popustit uzdu své fantazii. Bylo to super, nikdy
jsem nesprejovala po zdi. Nejlepší byl asi pocit, že se to nesmí a já... Já to dělám!
Černá místnost: nic pro klaustrofobiky. Je to prostor tak na 2 kroky – zvukotěsná, obalená molitanem, bez světla,
a s naplno puštěnou hudbou. Po zavření dveří jsem neviděla prostě nic. Věděla jsem jen, že můžu dělat cokoliv
a nic se mi nestane. Skákala jsem proti zdem a bušila do nich pěstí. Skoro mě to ale až přivádělo k šílenství,
přišla jsem si jako nějaký nemocný nebezpečný vězeň. Chvíli jsem vůbec netušila, co se se mnou děje
a kde jsem.
Co mě asi nejvíc chytlo, bylo Rozmlať to, kdy mi byla sestavena kancelář, a já ji mohla pomocí baseballové pálky celou
rozmlátit. Samozřejmě jsem zase dostala patřičnou výbavu – helmu, montérky a bojový materiál. Zajímavé mi
zpětně přišlo, že úplně nejvíc jsem se pálkou soustředila na veškerou elektroniku – přeci jenom
je to věc, o kterou se pořád bojíme, věčně nás neposlouchá a děsně nás to štve! Když jsem viděla odlétávat
ty kusy monitoru, vzpomínala jsem, jak se mi kdy samy vymazaly dokumenty, nešel internet nebo to prostě "nefungovalo" (aneb
nevěděla jsem, jak to udělat). Byl to super pocit zadostiučinění. Teď můžu kráčet dál s tím, že jsem to
těm kompům teda pěkně natřela.
Stěna nářků: Metání talířů a hrnků na zeď je zcela určitě skvělá praktika na odstranění stresu z domácího
prostředí. Znám ty scény z mládí, rodičům to asi muselo ohromně pomáhat. Není nad to, všechno beztrestně
rozbít a pak toho nelitovat. Nelitovat oblíbeného hrníčku a po odeznění hněvu se za něj nemuset stokrát
omlouvat partnerovi. Já jsem o tuhle praktiku bohužel přišla, jelikož jsem se zdržela ve zpovědnici, kde se ze
mě psycholog snažil dostat, proč jsem vlastně přišla tak vystresovaná, a pokusil se mě navést na lepší cestu. Určitě
musím doporučit Zpovědnici jako poslední. Nejdřív jsem mohla poslat stres fyzicky pryč a potom psychicky vyhodnotit,
že ničit si den a vlastně i život stresem, nemá žádný význam!
Vybít se můžete v Cover Place každé úterý sami a nebo kdykoli jindy s celým týmem. Větší sranda je to ale určitě ve skupině. A
rada na závěr: kozačky na podpadku nechte doma, prachy naopak s sebou!
Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější akce v metropoli pro malé i velké. Poradíme vám, kam s vašimi ratolestmi v Praze vyrazit, pokud se chcete pobavit, inspirovat nebo jen utéct nudě sobotního či nedělního odpoledne.
Vybrali jsme nejlepší zmrzlinárny v Praze, nejen v centru, ale i dál od řeky. Ochutnat můžete klasickou zmrzku, parlorky (tedy cookies se zmrzlinou) i lahodný sorbet.