CityBee

Čekala jsem na Smíchovském nádraží na dálkový autobus a jedla gyros. Kus gyrosu mi upadl a přiběhl holub a začal ho žrát. To pobavilo Japonce vedle mě, taky čekajícího na autobus, a tak holubům hodil kus bramborové placky. Holubů už bylo víc a trochu na nástupišti překáželi. A protože si přicházející paní chtěla sednout a holubi jí zobali v cestě, jednoho z těch tetelících se holubů nakopla. Všichni tři jsme porušili zákon. Nebo vlastně jen ta paní, protože my s Japoncem jsme nedodrželi pouze vyhlášku o zákazu krmení holubů v Praze. Ta platí od 1. července 2008 a souvisí s čistotou ulic. Stejně jako nedopalky cigaret nesmíte na ulici pohazovat ani krmení pro zvířata, což kus gyrosu bezesporu je. Zákon na ochranu zvířat proti týrání tady ale platí dvacet let a podle mluvčího Státní veterinární služby Josefa Dubna by se nakopnutí holuba jako týrání klidně mohlo brát. "Neumím si ale představit, že by to vůbec někdo řešil,“ dodává Duben.



Zdraví jako rybičky

Jeho slova potvrzují celopražský trend vnímání holubů, které je veskrze negativní, což CityBee potvrdil i chovatel holubů Viktor z ornitologického sdružení. Obyvatelé Prahy se prý bojí nákazy, protože věří, že opeřenci přenáší spoustu různých nemocí. Holubi opravdu mohou přenášet různá virová onemocnění jako je ptačí tuberkulóza nebo ornitóza, ale ředitel Městské veterinární služby v Praze doktor Antonín Kozák obavy vyvrací. Podle výzkumu provedeného před několika lety je totiž pražská populace holubů obzvlášť zdravá, a pokud vám zrovna nehnízdí 800 ptáků (ano, až tolik jich tam může být!) na půdě, kde dokážou nashromáždit až jeden metr trusu, nemusíte mít z holubů noční můry. Pražští holubi totiž musí být v dobré kondici, jinak by v Praze nepřežili.
 
Své o holubech vědí důchodci. Babičky a dědové se s nimi kamarádí a chodí je často krmit do parků. Kromě toho, že mohou dostat tučnou pokutu, také učí holuby pravidelně přilétat na dané místo ve stejný čas. I několik let po té, co důchodce přestane do parku chodit, objevují se tam v "jeho“ čas i stovky ptáků. Zajímavé je, že holubi primárně vůbec nemají zájem o lidské krmivo. Hlavní složkou jejich potravy jsou semena obilí nebo luštěnin a hejna ptáků neváhají díky své kondici létat až 40 kilometrů za Prahu spásat obilné lány. V Praze tak vůbec nežijí kvůli potravě. Když zahlédnete batolícího se holuba klovat do lidských zbytků a odpadků, tak proto, že je nemocný nebo zraněný. V takovém případě zasahují veterináři se síťkami, kteří chtějí nemocné zvíře odchytit. Jenže to se na scéně znovu objeví neohrožený důchodce, který si myslí, že zvířeti ubližují. Starší lidé prý holuby brání zuby nehty.


 
Ignorance holubů i na vyšších místech

Jinak se ale pražskými holuby nikdo moc nezabývá. Na Magistrátu hlavního města Prahy na nás dokonce nevrle syčeli, že Odbor životního prostředí holuby neřeší, že je nezajímají, že je řešíme my a že nevědí a nechtějí vědět, kdo se holuby v Praze zabývá. Ignorace pražských holubů pramení z jejich původu. Jsou to totiž kříženci divokého holuba skalního a holuba hřivnáče a sami vlastní druh nemají, ačkoli jsou nazýváni holuby domácími. Dá se v podstatě říct, že ornitologům nejsou dost dobří. V Praze, hlavně v centru a v rozsáhlejších parcích, jich přitom žije i přes sto tisíc, což není zanedbatelné číslo.
 
Regulovat početnost holubů lze mnoha způsoby, ačkoli prý jejich populace podle chovatele Viktora postupně klesá. Je to dáno tím, že majitelé pražských domů obměňují střechy, do kterých se holubi nedostanou tak snadno jako do starých střech s trhlinami a vikýři. Když už se ale uhnízdí, dokážou se velmi rychle rozmnožit, a to dokonce až pětkrát za rok! Jeden čas se tedy v Praze zkoušela podávat holubům i ptačí antikoncepce. To se ale neuchytilo, protože jak jsem již psala – holubi létají na oběd z Prahy ven.


 
S nakopnutým ptákem na stanici

A proč si vlastně za svůj domov vybrali české velkoměsto?  Po svých rodičích totiž nezdědili jednu užitečnou a k životu potřebnou vlastnost – nedokážou se uhnízdit v přírodě. Stromy, skály nebo keře jsou jim úplně cizí a uvelebit se kvůli svým omezeným schopnostem mohou pouze na římsách nebo ještě lépe na půdách. To samozřejmě není nic příjemného a nejlepší je na tyto spolubydlící zavolat deratizéry.



Jinak se ale holubů nemusíte bát. Naopak, pokud najdete zraněného holuba, můžete ho zachránit. "Lidé k nám pravidelně volají, že našli zraněného holuba,“ říká Petr Voříšek z České společnosti ornitologické, "ale já je odkazuju na Záchrannou stanici v Jinonicích.“ Tam se o zvířata skutečně postarají. Takže, prosím, do těch ptáků nekopejte, vždyť jsou to naši spoluholubi!