CityBee

Filip Sajler (vlevo) a Ondřej Slanina při natáčení

Začnu asi obligátní otázkou, jak jste se k vaření dostali? Bylo to od počátku něco, co jste chtěli dělat, čím jste se chtěli živit?
Ondřej: Chtěl jsem být původně architekt, aby po mně něco zůstalo pro budoucí generace, ale v patnácti mi v psychologicko-pedagogické poradně řekli, že nemám prostorové vidění. Jelikož jsem již v tu dobu rád vařil, tak jsem to šel studovat.
Filip: Já jsem měl samozřejmě ve 14 letech jasno, chtěl jsem být kosmonaut nebo popelář. Skutečně ani nevím, nějak to přišlo a jako vždy a vše v životě je to trochu náhoda, ale začalo mě to strašně bavit a bude bavit do smrti. Viděl jsem díky kuchařské profesi kus světa, zažil neuvěřitelné zážitky a naučil se mnoho zajímavých věcí pro život.

Proslýchá se, že jste se seznámili při vaření. Pamatujete si ještě, co jste společně poprvé vařili?
O: Už nevím, co jsme vařili, ale určitě to bylo v rámci nějaké soutěže, jelikož jsme se poznali v Regionálním teamu Praha AKC ČR (Asociace kuchařů a cukrářů České republiky).
F: Seznámil nás kamarád, přivedl Ondřeje do Regionálního týmu Praha a jezdili jsme po Evropě po soutěžích, bavili se a učili.

Pokrmy z jaké kuchyně nejraději připravujete? 
O: Je to velmi různé, ale obecně jsou to pokrmy italské, thajské, arabské a české kuchyně.
F: Je jich mnoho, ale nejraději českou, vybrané asijské kuchyně, nejvíce asi thajskou a pak italskou a francouzskou. Ale je to velice ovlivněno příležitostí a tím, kde jsem strávil nějaký čas.

A kterou nejraději konzumujete?
O: To je stejné. Vždy je to něco, na co mám v daný okamžik největší chuť. Ale řízečkem nepohrdnu nikdy.
F: Nejraději mám gastronomii a restaurace v metropolích, tam to bývá pestré. Chodíte městem a ochutnáváte. New York, Londýn, Barcelona, Singapure, Berlín a pak různé regiony Amalfského pobřeží, Andalusie a další.

Točíte v televizi, máte vlastní školu vaření, svou cateringovou firmu, šéfujete hotelové kuchyni a máte i rodinu. Jak to všechno stíháte?
O: Velmi těžko, ale mě osobně to velmi baví. Když už po mně nemůže zbýt nějaká významná stavba, tak ať po mně zbyde alespoň veleúspěšná restaurace.
F: Snažím se mezi vše rozdělit svůj čas, před několika lety jsem začal život dělit mezi rodinu, koníčky plus sport a práci. Zatím to funguje, ale je to těžké.

Co se týče domácího vaření, myslíte si, že Češi obecně doma vaří kvalitní pokrmy?
O: Jak kde, ale myslím si, že bohužel stále ještě ne.
F: Já bych ještě doplnil jak kdo. Zlepšuje se to, ale je to stále slabé, lidé více musí dbát na to, co jedí a co nakupují, neb co jíme, tím se stáváme, tak pozor!

Jaká jsou podle vás největší úskalí, chcete-li si uvařit doma kvalitní jídlo?
O: Použít kvalitní suroviny a mozek. 
F: Pokud to lidé myslí vážně, měli by začít takto: Kupte si knihy Viléma Vrabce na české skvosty a The Professional chef od Culinary institut of America na světovou kuchyni. Studujte, vařte, a nezapomeňte, že dobré pokrmy jsou o kvalitních surovinách a klasických kuchařských postupech. Nebo choďte k babičce a mamince, ty vaří nejlépe.

Máte bohaté zkušenosti ze zahraničí. Dokázali byste odhadnout, jak si stojí Češi v porovnání s jinou zemí? 
O: Podle mého názoru si nestojíme úplně špatně, jen je stále hlavní cena a ne kvalita.
F: Podle mě skvěle, máme mnoho vymožeností, jako je například školní stravování a velmi šikovné kuchaře, jen to chce víc soustředit se na kvalitu a poctivý přístup k práci.

V NG Myslbek  proběhne 15.11. gurmánská show, jejímiž hlavními aktéry budete právě vy dva, a která bude věnovaná japonské, italské a „zdravé“ kuchyni. Která z těchto tří je vám nejbližší a proč?
O: Každá kuchyně se dá připravit chutně a zdravě. Nicméně je důležité každé jídlo doplnit sportem. Ale z těchto je pro mě asi nejmilejší italská pro svou lehkost, čerstvost a chuťovou pestrost.
F: Italská a japonská kuchyně je skvělá a moc mě baví. No a dát si občas ovocný fresh nebo salát je dobré pro tělo. Těším se, co budeme ochutnávat.


Přidejte si tuto akci  do kalendáře nebo si přidejte do oblíbených Nákupní galerii Myslbek  a nic vám neunikne.