CityBee

Ředitel Letní Letné Jiří Turek. Foto: Jan Rasch/Dotyk
 

Když se řekne festival nového cirkusu, co si pod tím má člověk představit?
Je to především divadelní festival. Nový, dnes se používá spíš současný – v angličtině contemporary – cirkus víc pracuje s divadelními prostředky. Rozdíl je i v tom, že dnes se novým cirkusem zabývají i lidé, kteří k němu přišli „jen tak mimochodem“, již to není pátá, desátá generace jako u klasických cirkusů.

Letos se koná již dvanáctý ročník, což do jisté míry svědčí o úspěchu a divácké oblibě festivalu. Jaké ale byly jeho začátky?
Když jsme začínali, pojem „nový cirkus“ tady nebyl znám, i přes to, že „nový“ cirkus je vlastně starý 30, možná i více let. Tady se používal spíš pojem „pohybové divadlo“, „neverbální divadlo“ či „taneční divadlo“. Předtím jsem dělal v Kolíně festival pohybového divadla Mimoriál a objevovaly se tam věci, které již byly novým cirkusem, ale ta specifikace ještě neexistovala. Pojem je přitom důležitý hlavně pro diváka, který se potřebuje zorientovat, aby trochu tušil, co ho čeká.
Když jsme v roce 2004 začínali, lidé moc nevěděli, co si pod ním představit, a to se nám, myslím, podařilo za těch dvanáct let změnit. V Česku navíc začaly vznikat „novocirkusové“ soubory. Dnes zde již máme velkou základnu umělců a celou řadu špičkových představení srovnatelných se zahraničím.

ROKY PLÁNOVÁNÍ

Jak dlouho dopředu festival připravujete?
Dramaturgie a vyhledávání představení, které bychom chtěli na festivalu uvést, trvá i několik let dopředu. Třeba NoFit State Circus, kteří přijedou letos, znám již asi šest let a již pět let se pokoušíme najít cestu, aby k nám mohli přijet. Sjednotit jejich a naše možnosti, ať už termínové či finanční, se nám podařilo až teď.
Takhle velké zahraniční hvězdy plánují turné alespoň dva roky dopředu. Zároveň ale chceme divákům nabídnout i to, co aktuálně vzniklo u nás, takže je třeba průběžně sledovat, co se kde děje a co kdo připravuje.
Také již třetím rokem nechceme být jen dovozci, ale snažíme být i koproducenty nových představení. V roce 2012 jsme jako první uvedli projekt Lacrimae, na kterém spolupracovaly tři soubory, švédský Cirkus Cirkör, Cahin Caha z Marseille a český Cirk LaPutyka, o rok později představení Le Poivre Rose s Ivou Bittovou a letos jsme byli partnery projektu, který dělají kluci z Losers cirque company ve spolupráci s režisérským duem SKUTR Walls&Handbags.

Dramaturgie je ale jen jedna stránka festivalu….
Pak je tu samozřejmě samotná příprava festivalu. Během roku vytváříme PR plán, dolaďujeme technické věci, logistiku, zda soubory přijedou s vlastním šapitó, použijeme vlastní či budeme muset nějaké pronajmout, lidské zdroje, nejrůznější povolení, energie, revize všech zařízení a podobně. To už jsou takové ty provozní věci, které divák samozřejmě nevidí a nemá vidět, ale jsou důležité.
Vždycky se stane něco nepředvídatelného, ale o to víc musíme být připravení. Samozřejmě také záleží na tom, jaké soubory a s čím daný rok přijíždí. Třeba právě NoFit State Circus budou stavět vlastní šapitó, přijedou tři kamiony a 40 lidí s karavany, přivezou si celý domov a budou tu bydlet, tak pro ně musíme vybudovat zázemí, skoro takové malé městečko. Podobně to bude s i Compagnie Rasposo.
Také my letos stavíme šapitó o týden dřív, aby se tu mohl dozkoušet náš koprodukční projekt Losers cirque company, který má premiéru hned v pondělí 17. srpna.

Ředitel Letní Letné Jiří Turek. Foto: Jan Rasch/Dotyk

To je celkem dost práce. Kolik lidí se na organizaci festivalu podílí?
Základ jsme dva lidi, já a kolegyně Ivana, pak máme dvě produkční, člověka na PR a techniky na zvuk, světla a kabely. Nikdo z nich ale není stálým zaměstnancem festivalu, ani nemáme kancelář, nejsme žádná obří agentura. Ve finální fázi příprav a během festivalu s námi spolupracují další: pokladní, uvaděči, technici. Ve finále je tu třeba 30 lidí stálých a několik lidí jednorázově – když potřebujeme instalatéra apod. Je to ale pořád malý tým v porovnání se zahraničními festivaly. Jednou se k tomu třeba taky dopracujeme, ale šetříme.

Jak vlastně festival financujete? Vydělá si na sebe?
Samozřejmě žádáme o granty a sháníme peníze od privátních sponzorů. Největší část rozpočtu ale tvoří vstupné. Jsme na něm hodně závislí, kdyby nechodili diváci, asi by nás to položilo. Abychom finančně vyšli, je pro nás skoro větší adrenalin než pro umělce na trapéze v kopuli cirkusu. Aktuálně je pro nás klíčové, že máme čtyřletý grant a že ho máme ještě další dva roky. Samozřejmě žádáme také Ministerstvo kultury, tam je těch peněz sice méně, ale vždycky něco dostaneme.
A za těch dvanáct let jsme už celkem zavedená značka, takže firmy vědí, že když nám pomohou finančně, nejsou to vyhozené peníze. Někteří partneři jsou s námi po celou dobu a doufám, že budou i nadále, ale samozřejmě někteří se mění a my hledáme stále další. Když jednám s velkými soubory třeba tři roky nebo i déle dopředu a rok dopředu s nimi podepisuji smlouvu, když není na kontě ani koruna, je to trochu divočina. Bohužel to ale jinak nejde a musím ručit a doufat, že se to nějak podaří. Každý rok nějak vyjdeme a příští rok začínáme znovu.

Kolik peněz musíte sehnat? Jaký je třeba rozpočet letošního ročníku?
Letos to je kolem dvanácti–třinácti milionů.

DIVÁCI JSOU VELKÉ PLUS

Festival je jednou z největších prázdninových akcí v Praze. Spolupracujete nějak s magistrátem či sedmou městskou částí?
Hlavní město je náš partner a spolupořadatel festivalu od začátku. Spolupracujeme i s Prahou 7, kde se po dlouhé době obměnila radnice a komunikace je nyní trošku lepší. Jejich pomoc je hlavně morální a administrativní. Pro nás je důležité, že fungujeme v souhře jako součást Prahy 7, že sem s festivalem patříme a na oplátku přinášíme obohacení kulturního života.

Jaké je vlastně publikum Letní Letné? Proměnilo se nějak od prvních ročníků?
Na první ročníky chodili především lidé, kteří trochu věděli, co mohou čekat, nebo byli ochotni experimentovat, spíš ti mladší. První rok jsme přivezli představení Grimm amerického režiséra Daniela Gulka, který již zde měl vybudované nějaké jméno, protože účinkoval na kolínském festivalu, a lidé byli zvědaví na jeho práci. To byla taková „oťukávačka“.
Protože jsme chtěli, aby to na Letné žilo i přes den, přidali jsme open-air představení, pohádky, workshopy a výtvarné dílny pro děti, což sem přilákalo celé rodiny. Časem začali chodit i ti, kteří byli zvyklí navštěvovat spíš Národní divadlo. Dneska mohu říct, že máme návštěvníky od 2 do 100 let, od studentů, kteří se zabývají divadlem přes rodiny s dětmi až po manažery velkých firem. A mě těší, že se podařilo všechny cílové skupiny propojit.

Ředitel Letní Letné Jiří Turek. Foto: Jan Rasch/Dotyk

Rozumí si zahraniční soubory s českým publikem? Vracejí se sem rádi?
Diváci jsou velké plus našeho festivalu. Všichni, kdo zde hráli, byli absolutně nadšení, protože české publikum je prostě úžasné. Většina souborů má objeté všechny festivaly ve Francii a jinde ve světě, ale tam jsou diváci díky velké nabídce často dost zmlsaní. V Čechách publikum skvěle reaguje, dokáže umělce ocenit.
Souborům se krom toho málokdy stane, že mohou zůstat na jednom místě tak dlouhou dobu jako tady. Praha je navíc nádherná, festival je zasazený v ohromném parku, je přehledný a vládne tu pohodová atmosféra. Některé soubory se vracely již několikrát, pokaždé s jiným představením, a vždy, když nazkouší novou inscenaci, tak nám ji nabízejí. Jmenovitě třeba švédský Cirkus Cirkör, nebo francouzská Cirque Trottola.
Díky dobrému jménu festivalu k nám začali jezdit i někteří producenti jiných festivalů. I proto se snažíme uvádět představení z domácí tvorby, aby je mohli vidět a případně pozvat na svoje festivaly do zahraničí, což už se párkrát podařilo.

NEOPAKOVATELNÁ ATMOSFÉRA

Kolik představení se v rámci festivalu odehraje?
Denně hrajeme čtyři až pět představení pro děti, a pak většinou tři až čtyři večer. Dohromady to letos bude zhruba 130–140 představení.

Kdybyste měl jmenovat největší hvězdu festivalu, kdo je letos hlavním lákadlem?
Diváky vždycky zveme hlavně na zahraniční hvězdy, letos to jsou NoFit State Circus z Walesu s představením Bianco a francouzská Compagnie Rasposo s představením Morsure. Já ale vždycky zároveň říkám: nebojte se jít se podívat i na nějaké české představení. Budete příjemně překvapeni. Cirkus Mlejn, Cirkus TeTy, které mají nové představení, Cirque Garuda – jsou to menší projekty, ale já si jich velmi cením, protože jdou vlastní, českou cestou. Také Losers cirque company překvapí svým přístupem… Ozvláštněním budou večerní open-air představení; VOSTO5 je hodně zábavné, Amanitas fire show je zajímavé vizuální představení...

Tipů máte opravdu hodně. Na co ještě se diváci mohou – samozřejmě kromě nového cirkusu – těšit?
Nejvíc asi na tu atmosféru tady. Jako každý rok, i letos zde hraje VOSTO5, kteří s novým cirkusem nemají nic společného, ale dělají typ divadla, který sem do atmosféry zapadne. Pak třeba na Víťu Marčíka, který jednak hraje pohádky a představení pro děti, ale také večer představení pro dospělé, která jsou skvělá, poctivé komediantské divadlo, hotový balzám na duši. A určitě open-air představení, Alenku od Amanitas fire theatre a Airground od Cirk LaPutyka.
A ještě také na takový bonbonek na zahájení festivalu. 16. srpna od 22.00 hodin na Špejcharu „postavíme“ formou videomappingu na úžasné šapitó NoFit State Circus Kaplického knihovnu. Přijďte se podívat, je to zdarma. Program festivalu, další informace a vstupenky naleznete na www.letniletna.cz.

★ Publikováno se svolením vydavatelství Tablet Media. Text původně vyšel v tabletovém týdeníku Dotyku č. 33. Ke stažení zdarma do iPadů  či tabletů s Androidem.