V DOXu představuje K.Kaplan tři scénické situace, které jako hlavní komunikační mechanismus využívají tenzi mezi zdáním a skutečností.
Vtahují diváka do sémantické hry, v níž jsou očekávání o vlastnostech a fyzikálních zákonitostech, či o měřítku a funkci konkrétní hmoty nebo objektu nahlodávána a znejišťována.
Tento princip využil již ve svém diplomovém cyklu Mizení, který výstavu v DOXu uvádí. Jedná se o pět plastik metaforicky zpodobujících fáze smiřování se se smrtelností, jak je ve své knize On Death and Dying popsala psycholožka Elisabeth Kübler-Ross. Autor zde pracuje s předměty každodenní potřeby, jako jsou židle, staré peřiny a prostěradla, jež zasazuje do industriálních hliníkových mechanismů, které počítají s interakcí s lidským tělem – fungují jako svého druhu pasti a potenciál fyzické konfrontace využívají jako funkční estetický prvek.
Také by tě mohlo zajímat:
Naše speciální výběry pro milovníky městského života. Navštivte doporučené akce i místa, která stojí za to.
Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější akce v metropoli pro malé i velké. Poradíme vám, kam s vašimi ratolestmi v Praze vyrazit, pokud se chcete pobavit, inspirovat nebo jen utéct nudě sobotního či nedělního odpoledne.
![[design/2015/new_app.png]](https://c.citybee.cz/images/design/2015/new_app.png)
.png)
