CityBee

Paříž hrála pro celou Lhotákovu generaci roli Mekky, pro něj osobně navíc představující kolébku mnoha technických vynálezů, které od mládí obdivoval a jimiž často zaplňoval svá díla. Pařížské motivy se v Lhotákově díle objevují již od konce 30. let, kdy město navštívil s matkou. Při druhé návštěvě v září 1947 však byly Lhotákovy kresebné schopnosti i zkušenosti již plně rozvinuty do pohotové suverenity, umocněné prostou, ale přitom rafinovanou technikou barevných tužek.

Cyklus čtrnácti kreseb je vlastně Lhotákovým cestovním deníkem, kterým nahrazuje fotografii, a jehož náměty oscilují od památných domů jeho oblíbenců (Wilde, Delacroix) přes portréty typických figur (Pařížanka, Američan) a známá místa (Seina, Louvre) až po závěrečné plynojemy v Clignancourt, odkazující k poetice Skupiny 42. Druhotným odrazem této cesty je však i řada obrazů z konce 40. let, zobrazujících pařížské reálie, ale také hojně přítomná francouzská vlajka na mnoha jinak nelokalizovaných plátnech a kresbách.

Ojedinělý Lhotákův konvolut čtrnácti pařížských kreseb, adjustovaných v samostatných paspartách uvnitř ručně nadepsaných plátěných desek, byl zřejmě později darem některému z malířových přátel. Dle detailů a úsudku znalců díla lze usuzovat, že finální adjustace celého alba byla nicméně dokončena zřejmě během 60. let.

Album Paříž 47 je vůbec poprvé představeno veřejnosti a doplněno dalšími autorovými díly ze soukromých sbírek, které se k němu vztahují časově či tematicky. Unikátním prvkem expozice je Lhotákova vůbec jediná socha, ikonická Plovatka, objevující se v různých variacích na mnoha jeho plátnech.