CityBee

Hudební nastudování: Petr Kofroň
Dirigent: Petr Kofroň, Jan Chalupecký
Režie: Linda Keprtová
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Sbormistr: Pavel Vaněk, Lukáš Vasilek, Jiří Chvála
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Pohybová spolupráce: Marcela Benoni
Orchestr Národního divadla
Sbor Národního divadla
Pražský filharmonický sbor
Kühnův dětský sbor

Přestože jedna z nejslavnějších historických oper všech dob nese jméno po významném ruském carovi, Boris Godunov zdaleka není jedinou hlavní postavou Musorgského operní fresky. Podobně jako Puškinova dramatická předloha je i její operní verze shakespearovskou, mnohoznačnou a mnohovrstevnatou studií lidské společnosti na prahu krize – krize autorit, krize tradic a zákonů, krize mravní. Puškin nazval svou hru ironicky „komedií o skutečné bídě moskevského státu, o caru Borisovi a o Griškovi Otrepjevovi“. Je to ovšem komedie, z níž mrazí. 

Po smrti posledních Rurikovců, Ivana Hrozného a jeho synů Fjodora a malého Dimitrije, je ruský trůn prázdný. V době, kdy neexistuje právoplatný dědic trůnu, je právoplatný ten, kdo pro svou právoplatnost více udělá a zná zásadu o účelu světícím prostředky. Kdo si nakloní na svou stranu nevzdělaný lid snadno věřící báchorkám? Kdo se lépe vyrovná s podrazy bojarů podílejících se na správě země? Kdo v sobě dokáže neprobudit svědomí? Přichází čas Grišků, čas samozvanců.