CityBee

Marcel Proust ve svém Hledání ztraceného času připisuje intuitivnímu znovunalézání vnitřního poznání a pravdivosti ze všední, někdy banální skutečnosti význam zásadního uměleckého počinu. Tam je podle něj podstata skutečné tvorby, nikoliv v pouhém intelektuálním následování předem vytyčené cesty. Dílu Miroslava Machotky se zdají být tyto esejistické úvahy předem připsány. Jakoby fotograf stále hledal pravdivý obraz, přesný časový okamžik v hloubi svého nitra a kvůli němu znovu a znovu přináší autentické záznamy z okolního světa, které jej mohou nějakým způsobem polapit. Toto částečně instinktivní a emocionální pátrání je však sevřeno prostorem autorova svébytného intelektuálního a výtvarného zázemí.

Svá témata, či “místa”, nachází fotograf v kulisách městské civilizace, z níž vybírá určité výseky, předměty, situace vytvořené časem a světlem. Jeho zdrojem je tak především Praha, kde žije, a Roudnice, rodné město, kam se stále vrací - místa, kde se cítí bytostně zakotven.  Vše je tu pro něj zdánlivě samozřejmé, právě tady však nalézá znovu a znovu impulzy povokující k novému uchopení důvěrně známého prostředí.

Výstava Události míst představuje rozsáhlý soubor Machotkových černobílých fotografií, které vznikaly analogovým procesem v průběhu posledních čtyřiceti let. Pozuruhodné je, že i přes časové rozpětí tvoří práce jeden ucelený soubor a mezi jednotlivými fotografiemi je možné hledat nové a nové vazby. Tato celistvost je daná právě způsobem autorova vnímání realityi principem jeho tvorby, který není jako u mnohých fotografů jen záznamem a případným zhodnocením vnější podoby. Aniž by své fotografie nějak manipuloval, autor prostřednictvím výběru a vizuálním spojováním prvků fotografovaného světa své záběry více méně vytváří, podobně jako malíř konstruuje abstraktní obraz. Propojením vizuálního posunu s autentickými prvky reality zachycených v konkrétním čase vytváří autor zcela neobvyklé vzrušující napětí. To podněcuje fantazii diváka k vlastním interpretacím.

- Eva Heyd, kurátorka -