CityBee

Slavný komik, režisér, scenárista a také mimořádně úspěšný producent Mel Brooks obdivoval mladého autora Mazací hlavy natolik, že se Lynchovi neobával svěřit režii tisíckrát nákladnějšího a potenciálního multioscarového projektu: filmové adaptace života Johna Merricka. Muže, který trpěl vzácnou vrozenou vadou postupně devastující jeho tělesnou schránku a kterého doktor Frederick Treves uvedl na sklonku života na okamžik do londýnské vyšší společnosti. 

Stal se zázrak, který Lynche dokonce na chvíli přesvědčil, že být režisérem velkých studiových projektů nemusí nutně kompromitovat jeho tvůrčí vizi. David Lynch si s Melem Brooksem rozuměli, námět snímku souzněl s Lynchovou láskou pro industriální Londýn jako vystřižený z gotického románu a s jeho extrémní estetickou vnímavostí k detailům fyzických odchylek (nejen) lidských tkání.

Obsazení plné legend britského filmu a šerosvit černobílé kamery Freddieho Francise navíc potlačily výše uvedené lynchovské odchylky od normálu. Snímek získal řadu cen, byl úspěšný u diváků i u kritiky a dočkal se nominace na osm Oscarů. Ve většině kategorií v roce 1981 soupeřil se Scorseseho Zuřícím býkem, Polańského Tess a také nečekaným vítězem – Redfordovými Obyčejnými lidmi.

O tři roky později se Lynch po producentských zásazích do filmové adaptace Duny přesvědčí, že ne všechny velké filmové projekty lze natáčet s podobnou tvůrčí svobodou. Sloní muž tak bohužel zůstává jediným Lynchovým filmem, u kterého si mohl dovolit za Brooksovy plné podpory a v duchu ideálního studiového projektu povýšit kvalitní scénář na univerzálně srozumitelné a zároveň nekompromisní mistrovské dílo.