CityBee

Je trefné především proto, že dobře charakterizuje jak inspirační, tak formální podstatu jejích obrazů. Ty jsou na jednu stranu úzce navázány na osobní život, jako kombinovaná esence toho, co ji obklopuje, co prožila, nebo toho, o čem přemýšlí a co cítí. Na stranu druhou se jedná o osobitou syntézu různých vizuálních vlivů, z nichž vědomě nebo intuitivně čerpá a ony se v proměnlivém poměru, dynamice a vzájemném vztahu prosazují do finálního obrazového vzorce. Obě platformy se navíc překrývají, coby dvojjediná obsahová a optická stránka její malby, a teprve jejich splynutím, tedy jakousi fúzí fúzí, vzniká plnohodnotná kvalita obrazu. 

Jakkoli je malířský jazyk Jany Šárové ukotvený v realitě a z realistického tvarosloví její práce vycházejí, takže je o ní možné uvažovat jako o vypravěčce příběhů, téměř nikdy je není možné číst jednoznačně. Vždy se objevuje nějaký prvek, který přímočarost interpretace zpochybňuje. Někdy je to těžko přenosná sebezpytná zkušenost, jindy snaha, aby se na první pohled běžné věci projevovaly jinak, než je člověk zvyklý. V posledních letech v tomto ohledu funguje také kolážovitá stavba jejích maleb, která z nich vytváří otevřené vizuální schéma. To se přirozeně projevuje spíš jako individuální katalyzátor pocitů a asociací, než přehledný horizont dějů a událostí, jež stály za vznikem obrazu.

I když se podoba prací Jany Šárové během času proměňovala, je možné tvrdit, že v zásadě šlo vždy o jistou formu vizuálního deníku. Už úvodní tvůrčí fáze naznačila priority, které determinují její tvorbu do dneška. Velmi brzy u ní byl zřejmý příklon k práci na papíře. Z toho vyplývá rukopis, který má výrazný kresebný akcent. Jako jedna z mála také naplno využívá plnost a brutalitu barev, kterou jí momentálně poskytuje akvarel. Významné je také pokrývání plochy obrazu "na spad", takže se motiv nachází v neuzavřeném nekonečnu a je jedno, jestli ho tvoří neproniknutelná temnota, stereometrická kompozice, nebo ornamentální džungle organických tvarů.