CityBee

Edgar Allan Poe i postavy z jeho magického světa ožívají v inscenaci Laterny magiky, která v sobě mísí tanec, zpěv, původní hudbu, hru na nástroje, výraznou scénografii i vizuální kostýmy, objekty či loutky.

„Ten kdo nikdy neupadl do vytržení, nikdy nespatřuje neznámé paláce a příšerně povědomé tváře v žhavém uhlí, nevidí truchlivé přízraky plující vzduchem, které nikdo další nemůže spatřit, nerozjímá o vůni neobyčejné květiny, jeho mozek není rozvířen hudebními variacemi skupin tónů, jež nikdy předtím neupoutaly jeho pozornost.“
E. A. Poe (Jáma a kyvadlo)

Představení je inspirováno několika vybranými povídkami, které tvoří základní dramaturgickou kostru. Současně jsou propojeny sérií atmosfér a poselství z celého spektra Poova díla tak pestře, jak pestrá jeho tvorba byla. Tvůrci dají nahlédnout nejenom do temných zákoutí jeho duše, ale především chtějí objevit pro diváka i jeho vynikající smysl pro humor a krásnou poezii. Poe uměl bravurně ironizovat i poctít celé spektrum lidských vlastností, naddimenzovat zlo či pozici moci, lyrizovat čistotu a krásu a promítnout charakter duše přímo do fyziognomie postavy. Výrazné kostýmy, které v sobě nesou dávku poezie i nadsázky, jsou humorné i strašidelné zároveň. Tajemnou atmosféru umocňují komnaty a temná zákoutí nekonečných labyrintů či nadpřirozené bytosti – víly, přeludy, démoni, stvůry. K přenesení těchto magických bytostí poslouží legendární iluze z doby, kdy E. A. Poe žil, takzvaný Peppper`s Ghost effect, díky kterému je možné ztělesnit nehmotné postavy v prostoru, předvedený obecenstvu už roku 1860.

Edgar Allan Poe (1809 – 1849) je považován za zakladatele detektivního žánru, ze kterého později vycházeli další známí autoři jako Arthur Conan Doyle se svým Sherlockem Holmesem, Agatha Christie s Herculesem Poirotem, J. K. Rowlingová či Alfred Hitchcock. Vytvořil také známou, často komicky prezentovanou dvojici detektiva a jeho asistenta.

Poe měl talent z nejvzácnějších – zjevovat tušené. Měl dar zhmotnit prostředí nevídaná a fantaskní, ale i z obyčejných situací dokázal vytěžit poselství magické a univerzálně platné do dnešních dnů. Ve své tvorbě byl silně ovlivněn tehdejší temnou Anglií. Psal o iracionálnu, násilí, šílenství, strachu, existenčních nejistotách, ale i o kráse a smysluplnosti života. Byl okouzlen přírodními vědami a mysticismem, napsal překrásné zamyšlení o koloběhu života a smrti, filosofii o Bohu… Jeho poezie je plná do té doby nevídaných přístupů a touhy po dokonalosti, které na rozdíl od pozemského lopotění lze v literatuře dosáhnout. V jeho případě to platí bezezbytku. Poe nikdy nepoznal lásku rodičů a to bylo jeho největším utrpením. Jeho častými tématy byly ztráta a strach, ale současně i poezie osobního vyznání plná symboliky, která byla obrazem jeho citlivé duše. Láska a krása kráčí ruku v ruce se smrtí, stejně tak jako světlo a tma. Jeho dílo je plné humoru a ironie nesoucí mnoho paralel s dnešním bytím a lidstvem samotným. Jeho životní pouť si ani v nejmenším nezadá s jeho literárním světem. Poe, syn dobré herečky a špatného herce – alkoholika, měl smysl pro dramatično v genetické výbavě. Jako malý chlapec uplaval 6 mil proti proudu na řece James v Richmondu a od té doby plaval proti proudu celý svůj krátký život, během něhož ztratil všechny své blízké. Poe, jehož díla se dnes řadí mezi nejznámější a nejopěvovanější v globálním měřítku, do poslední chvíle pochyboval o smyslu své práce. Na jeho pohřbu se sešli jen čtyři lidé. Náhrobní kámen se rozbil nešťastnou náhodou těsně před tím, než mohl být na hrob postaven.