CityBee

Planaria je druhou částí z většího hudebnímu cyklu Dominika Gajarského, která měla být původně performována jako koncert pro čtyři klasické hudební nástroje v GAVU. Vzhledem k současné situaci bylo dílo zredukováno na klavírní part s vizuálním doprovodem a bude mít online premiéru na platformě Youtube, kde si ji diváci budou moci v uvedený čas pustit. Dílo zůstane na Youtube po dobu dvou hodin. Webový odkaz na dílo bude umístěn nejpozději hodinu před začátkem události zde. Planaria je součástí cyklu Ephemera, jehož část už zazněla v rámci jednovečerního promítání v prostoru kina ostravské galerie Plato. Pokud to bude možné, dílo Planaria by se potom jako celek s živými hudebníky mělo odprezentovat v létě.

Jedním z dlouhodobých témat tvorby Dominika Gajarského jsou vztahy mezi zvířaty a člověkem. Často poukazuje na antropomorfizaci takových vztahů, v nichž vůči nim převládá spíše kategorie jinakosti než vzájemnosti. I on sám si je vědom příliš vzdálené možnosti dívat se na svět zvířecíma očima a přilíšné lidskosti, se kterou se naopak na zvířata díváme očima nebo různými technologickými extenzemi očí. Možná právě proto jsou jeho práce o zvířatech druhem elegie. Patos s nimi spojený však Dominik s nedbalou elegancí vyvažuje jistým cynismem, který je mu vlastní. Dílo Planaria, podobně jako předešlé dílo z cyklu Ephemera se tak dají považovat za projevy melancholie, avšak s autorem komponujícím je s jistou dávku vnitřního shovívavého smíchu. Dominik se v díle Planaria věnuje organismům, jenž většinou přehlížíme jako příliš malé, či nezajímavé a které nestojí v prvních liniích lidské imaginace o živých tvorech. Právě jejich reprezentace je však nejspíš naším dlouhodobým problémem. Způsob, jakým o věcech mluvíme je nevyhnutelně formuje. Sladokovodní červ Planaria by však mohl být právě tím, na co bychom jako lidé v současné situaci mohli pohlížet jako na jeden ze zdrojů své inspirace. Se svou udivující schopností regenerace nám Planaria ukazuje jistou metaforu udržitelnosti a ukazuje naše vlastní nedokonalosti.

hudba, video: D.G.
piano: Jáchym Krohe
grafika: Magdalena Prudíková
kurátor: František Fekete