CityBee

Mě prostě nejvíc fascinuje, jak se kolem vašich podniků už dvakrát utvořil "fenomén lokality". Nejdřív Krymská a pak Náplavka...
Já doufám, že teď to přijde potřetí.

O tom bych s vámi právě chtěl mluvit. Ale nejprve, jak jste se dostal do Krymské?
Já jsem se rozhodl jako tisíce jiných lidí, že chci mít kavárnu. Což je ale ve výsledku docela těžká věc. Já každému fandím a každému nabízím pomoc, konzultaci, ale myslím si, že jen málokdo může uspět. To, že mně se to povedlo, je i souhra náhod a štěstí. No a pak jsem se dozvěděl, že je k mání prostor po kavárně Shakespeare a synové a bylo to za dostupný peníze.
 
Vy jste ale nakonec vybudoval spíše klub než kavárnu.
Ano, to bylo důležité, že je to trošku taky klub, dá se tam jakoby chlastat. Mít tam jenom kavárnu, tak je dost těžký vydělat peníze. Pokud si chce někdo otevřít jen kavárnu, tak klobouk dolů. Bezesporu to jde, ale fakt nevím, jak na to.  Že tam od začátku byla ta zadní místnost, nad kterou nikdo nebydlel, a daly se tam pořádat různé akce. Asi po roce jsem se proboural dolů a udělal z toho ještě víc klub.

Nebál jste se, že je to přeci jen trošku zapadlá lokace?
Nebál, věříl jsem, že lidi přijdou, že si to prostě musím odmakat. Byl jsem tam každý den, podával hostům židličku a snažil se vyladit každý detail. Ty dotváří atmosféru. Řešil jsem každou lampičku, aby byla při koncertu správně namířená.

A co Bajkazyl, tam jste věřil tomu, že se stane z Náplavky takový fenomén? 
To člověk nemohl tušit, ale šel jsem podobným způsobem, zase jsem byl každej den na Náplavce a zval kamarády přes Facebook, přes maily a přes smsky a zase čekal, až se strhne vlna. Dělali jsme koncerty, měli tam třeba cikánské kapely. Já to fakt nijak neplánuju, možná mám jen nějaký typ energie, kterou umím přenést na lidi. Kromě toho trošku zapleveluju internetovej prostor pozvánkami. A myslím, že je důležitý, že na většině akcí pak osobně jsem. Tak asi vytvářím pocit, že to garantuju, že to je v pořádku. Já si skutečně všímám různých zlodějíčků, ale i toho, jestli se barmani neflákají a dobře točí pivo. Na koncertech první tancuju a snad posílám tu energii dál. Ale zároveň je třeba říct, že já přišel na Náplavku, když už byla dobře nastavená a byla na zlomu toho stát se fenoménem. Nechci říkat, že rozhodující bylo, že jsem tam pohopsával na cikánskou kapelu. Přede mnou už tam byl dva roky Martin Kontra (spolumajitel Bajkazylu, pozn. red.), který měl jen smůlu, že ani jedna sezóna nebyla vlastně celá, že tam pořád něco stavěli.

Bajkazyl, ​Facebook

Co pomohlo popularitě Bajkazylu?
Místo, to je hrozně důležité, a to vybojoval Martin Kontra. Hned u Palackého mostu s výhledem na Hrad. To je hodně důležitý.

Dobře. A hrály tedy pak vaše podniky nějakou roli v tom, jak rozkvetlo jejich okolí?
Určitě (úsměv). Já jsem se snažil třeba volná místa v Krymské dohodit dalším lidem. Na Náplavce se mezi sebou provozovatelé tolik nevídají, ale přátelsky vycházíme třeba s lidmi z ( A)void Gallery .

Myslíte si, že vznikne něco podobného kolem Café Neustadt?
Naprosto.

Co potřebuje Praha?
Měla by začít žít venku, což mě zajímá. A k tomu potřebuje tři věci. První je zvýhodnění zahrádek u restaurací, alespoň v zimě. Pak bych si přál zákaz kouření uvnitř, protože to by lidi nutilo být venku. A za třetí výjimky v začátku nočního klidu, aby alespoň v pátek byl třeba až od půlnoci. To jsou takové tři věci, které by Praze pomohly.

Ondřej Kobza se rozhlédne po nádvoří Novoměstské radnice, k piánu zrovna někdo usedl a začal hrát.
Já bych chtěl, aby tady vznikla taková laboratoř, aby támhle o sloup, který vypadá jak někde v Říme, byl opřený páreček pijící červené víno, tamhle na kašně si bude někdo číst knížku, nějaký mládenec bude hrát na kytaru, někdo si na kole přijede pro pumpičku. Já mám rád tyhlety fórky, bude tu možná nějaká výbava na seřízení kola. Chtěl bych, aby tady vzniklo takové mraveniště. Mně by se třeba hrozně líbila vana, kdyby tady bylo fakt teplo, tak bychom si mohli sednout do vany a objednat si drink.
 
Je cílovka těch tří vašich kaváren, o nichž mluvíme, stejná?
Naprosto. Ano. U těchto tří jo.

Asi by se dalo říct, že jsou to hipstři. Co jsou podle vás vlastně zač?
Já tomu moc nerozumím. Asi to souvisí s Café V Lese a obzvlášť s víkendovými akcemi, kdy zrovna jezdím pryč a jsem sám někde na venkově, v klidu v lese nebo tak. Já chci každopádně především vytvořit kabaretiérskou kavárnu, klidně jen s písničkáři, kde by zpívali takoví ti budoucí Leonardové Cohenové a Tomové Waitsové. A to, kdo je nebo není hipster, jde fakt kolem mě.
 
Ale zvládl byste nějakou definici?
Já se ptal přímo těch lidí a oni říkají, že je to taková velmi pozorná nedbalost. Snaha vypadat tak akorátně free. To bych asi řekl. Ale já jsem rád, že lidi se zaobírají tím, jak vypadají. To rozsvěcuje ulice. Asi bycho i v některých jiných věcech spolu souhlasili. Asi to budou voliči strany Zelených, budou jezdit na kole, budou přemýšlet o potravinách...

Jaký je váš vztah k městské cyklistice?
Kola jsou super, já sám ale rád jezdím i autem. Vždy, když s ním jedu, si ale připomínám, že to je na úkor něčeho. Přispívám k znečištění, hluku i nebezpečí, že přejedu na silnici dítě. Na kole víc prožijete město, auto je taková skořápka. Na kole můžete jet malými uličkami, což využívám, když hledám místa pro piána. Hledám místa se silnou energií, podle toho se dřív stavěly kostely nebo boží muka.

Jaká tři místa v Praze máte rád.
Mám oblíbenou lípu u Pražského hradu, kousek od zastávky tramvaje 22 je taková lípa za zídkou. To mi přijde jako jeden z nejlepších gastro prostorů, kam je dobré nakoupit sýry a olivy a jít tam probrat všechna závažná témata s vaší dlouhodobou kamarádkou nebo kamarádem. Potom mám hrozně rád soukromý klub U Rafa, znáte? Tam se dělají takové tajné akce. A pak asi hospodu U Černého vola na Hradě. To jsou moje tři oblíbené podniky, všechny ostatní si hrajou na něco, co nejsou. (smích)

Inspirujete se někde v zahraničí?
Já jsem pecivál, já jsem nikde moc nebyl. Rád jezdím do Jeruzalému a mám rád orient. Tu živou orientální ulici, kde si člověk může sednout na zem a děcka tam pobíhají a někdo vás zatáhne do nějaké průrvy a nabídne vám čaj z kastrolu. A člověk cítí, že se to tam tak děje 4000 let. Ten archetyp bazaru, jak si ho představujeme z pohádky Tisíce a jedné noci. Tím se nechávám inspirovat.
 

Poslechněte si pána, který hraje na jedno z pián Ondřeje Kobzy